znáš ten pocit že jsi úplně sám?
i já ten pocit dobře znám
baví ten nic,
pes by tu zašel.
máš trochu rýmu trochu kašel.
bez lásky jsi jako kůl v plotě,
roztomilé ti nepříjde ani malé kotě.
z očí ti spady růžové brýle,
svět se ti zdá černý od chvíle,kdy opustila tě tvoje láska.
na čele se ti objevila malá vráska,
srdce ti puká,praská.
máš pocit že se to nikdy nezpraví?
neměj strach příteli.
svět zrůživí ti,
az najdeš novou lásku,
až vyhraješ důležitou sazku.
už nepotřebuješ tři práni,láska ti ve smutku bráni.
no vidíš už nejsi jako kůl v pltě,
mas lásku a žádny trn v patě

Moja vízia v noci ma nenechá spať
Vždy ked na ňu myslím,noc mi pripadá
ako celá večnosť a už len sa teším
na ráno na stretnutie sa so žiarivou hviezdou
Plná trápenia sa delí so mnou o slzy,no
súčasne sa snažím priviesť ju k pozitívnemu
mysleniu a na druhej strane jej podávam
metody k vysporiadaniu sa s trápením
Stretnutia s ňou už neberiem s úsmevom na tvári
Moje srdce napadla choroba,ktorá ma duševne ničí,zatiaľ
čo sa nado mnou povznáša tieň,z ktorého moje srdce mrzne

Moje slzy spadajú do vášne
ako slzy vytvorené z hviezd
Plné žiare a energie
Sú videné len v diaľke
Dnes večer sú tie slzy
plné bolesti,ale zároveň cítim
i úlavu zo svojho srdca
Kedže sa objavilo znamenie
neveriace a nemilosrdné
nemôžem ten dôkaz nechať tak
Musím byť preto priezračný
len pre jej večnosť

Ráno vstávam s východom slnka plný
ilúzií ohľadne príjemné stráveného dňa
No vždy sa mi dostaví pocit osamelosti,ktorý
ma sprevádza každodenným životom
Pokúšam sa rôznymi prostriedkami eliminovať pocit vlastnej bezvýznamnosti
zo svojho života,no nech sa akokoľvek snažím
vždy to vyjde navnivoč
V mysli sa mi usadila plieseň,ktorá ma núti klásť si otázku
Má môj život nejaký zmysel?
Mám sa brániť tomuto zákernému pocitu všetkými možnými prostriedkami za účelom dosiahnutia cieľa alebo zaujať neutrálne stanovisko a len čakať
až moje srdce skona?
V dôsledku toho si musím položiť otázku
A napokon,ktorého námaha je bez výsledku?
Len zbabelci utekajú pred vlastným nešťastím
a nesnažia sa mu vzdorovať

Podivný zvyk starého Řehoře :
Jakmile on vleze do moře,
mořské ježky rukou vyloví......
... nejméně tři (!) nacpe do huby,

...... požižlá je, ..... ale nepozře !!

" Kolik je hodin .... pane Vošta " ?
.... " hm....když jsem sral, tak jela pošta " !
zmaten je starý profesor Cích !
... " rovnice o tolika neznámých !

....profesně zničil mě ! ..... ten starý Vošta " !

tve oci jsou jak pomenky
tvevlasy jsou me myslenky
tva ustajsou jak jarni rosa
mohla bys v ni slapat bosa
tot tvuj usmev tot dar pro mne
jako kviti v rudem dome

Větší zajíček ještě nezamhouřil oka a tak na na menšího spícího kouká. menší spinká a k většímu se přitulí, ví totiž že ho větší před zlem vždycky ochrání. V tom se menší ze snu probudí a pacičkou většího pohladí a povídá: Slib mi že přede mnou do zaječích nefrnkneš a že na mě počkáš, protože jen pro tebe schovávám všechnu svou lásku...Tvůj Zája

" Že krknul jsem u stolu nečestně ...
když hlavou jsem právě stál na křesle ?
řekli mu : " Lžeš !... to je známé!
na křesle seděl si správně !

...... Ty uprd ses skutešně neřestně !

Počasí
Odhrnu záclonu, podívám se ven,
tento pohled připomíná černobílý sen.

Mlha, kapky deště, pouliční smog,
takovéhle počasí mi připomíná grog.

Sněží, prší, není vidět ven,
můj poled na svět je velmi ovlivněn.

Ta nehoráznost hlídače starého Láchy !
... když v krčmě v kartách prohrál prachy
nechal se zamknout na pitevně
( tak dalece mu ruplo v bedně )
ukradl darebák ledvinu !
takovou provedl svininu !

Ptali se starého Kodýma
( padal vnitřkem továrního komína )
..." zdali je tam smrad " ?
odpověděl : " snad "!
nestydatec ! schválně lidi napíná !

Jeden starý muž z Žiliny
na celém těle měl šupiny !
křičeli na něj.... " počkej !... však...
odpověděl jim pouze... : "kvak"

...... a vnořil se do vodní hlubiny !

" Je mi to podivné, že ještě včera
( než nakopnul jsem toho rottwailera )
zněl můj hlas zcela v basovém klíči" !
..... takto on příhodu u stolu líčí
v hospodě ... starý Kubera !
" podivná změna to od včera !!

Já prchal jsem k nejbližšímu domu,
můj bas přecházel k barytonu.......
pak čokl mě trhal z plotu za domem,
já hulákal jsem na něj tenorem !

...... Když kalhoty ze mě rval.... ve kvaltu
tu hlas můj ....... přešel do altu !

....pak trenýrky mi serval !
bylo to dnes nad ránem " !
řve starý muž náhle.....
koloraturním sopránem !

....Hosté před pisklavým hlasem zacpávaj si uši......
co se stalo tomu muži .......všichni nyní tuší !

Všude kolem je tma,
Jen netrpělivé myšlenky poletuji kolem,
Myšlenky, které překlenuji svět minulosti v přítomnost …
Myšlenky znamenající život…

V snech sním o jedné tváři…
O tváři, která má smích ve svých očích…
Při beznaději vím, ze její oči mi rozzáří svět…

Jak moc si přeji zapomenout, na letmé dotyky…
Na hluboké pohledy jejích očí….
Prosím boha o nemožné…
O její návrat…

Srdce mi napovídá „běž za ní a získej jí…“
Rozum „nech jí jít…“
Není vetší lásky než té co k ní cítím…
Proto odejdi…

Umírám touhou po jejím pohledu, dotyku, vlídném slovu…
Umírám touhou rozletět se za jejím srdcem
Jak moc si přeji být s ní ….
Jak moc bych chtěl přestat milovat…

Všude kolem je tma,
Jen myšlenky prořezávají mrtvolné ticho…
Myšlenky mizící kamsi do ztracena….
Poslední kapka života pomalu mizí do tmy…
Již jen ticho…

Všude kolem je tma,
Ani myšlenky neruší to kouzelné ticho…
Jen prázdný obraz v klidné tváři
A v dlaních dopis poslední…
Prozradí ostatním…
Proč sem šel a zde zemřel…