Už se těším až tě uvidím.
Samou radostí snad zešílím!
Ale nevím jestly je to vzájemné,dušička snáší doufání mé.
Zachvíli se loučit musím.
Řeknem si AHOJ a zase kráčet musím dál v mosku scénky promítám.
Štěstím snad ve vzduchu lítám.

Letím tmevou oblohou,moje křídla už nemohou.
Anděl šel už spát....Tak zachrání mě už jen čas.
Když vzpomenu si na ten čas...Chodila sem ulicí kráčela sem za štěstím.
Ted zachrání mě vzpomýnky na ty krásné chvilinky.
Už sem celá zničená,smrt už zase naléhá.
Tak se tady mějte a hlevně se smejte...

Miluju tě,ale nehodlám ti to najevo dát,protože ty to svinstvo stejně budeš brád dál.A je ti jedno že tě má někdo rád,třeba jako já.Ale ty to svinstvo budeš brád dál,ale bez fatu se taky žít dá!

Dva, sedí vedle sebe v pokoji.
Dva už se vůbec nebojí.
Dva, neznají se navzájem.
Dva, poznali už touhu i nezájem.
Dva, ztrácí pevnou půdu pod nohama.
Dva, neví komu říct:Ty si ta má.
Dva, co chtějí trochu lásky zažít.
Dva, snad budou se příště víc snažit.
Dva, co jednou ztratí jeden druhého.
Dva, snad on pláče pro ni a ona pro něho

Nenech mě stát,
nenech mě jít,
nenech mě klečet na kolenou,
nenech mě stát,
nenech mě jít a zapomenout...

Milujem kazde tvoje chvenie,dotyk ktory ma spaluje..
Len ty,dokazes prebudit vasen ukrytu v mojom srdci.
Len ty,dokazes prebudit vasnivym bozkom vsetky moje tuzby.
Len ty,vies milovat,dusu a telo darovat.
Len ty,si jediny ineho uz niet.
Len ty,si jediny v mojom srdci ukryty...

Otrokyna lasky,ktora bola zajata v tvojom v tvojom objati chvejuci sa.
Otrokyna lasky,ktora ta milovala a nikdy neprestala.
Len Ja a ty,pan mojho srdca.Navzdy

Stojím na mostě.
Na řeku se dívám.
Možná s pozadím splývám...
V řece svůj obraz měsíc nachází.
Někomu duše schází...
Jen tak stojím a dívam se,jak si vlanka s vlnkou hraje
Někdo se tu směje...
Možá mě a mím snům...
a nebo tam těm psům???
Náhle myšlenka mě napadá.
Možná i ten pocit přepadá,
já stát se řekou chci!!
Když si vlnka s rybkou hraje.
Už se nikdo nesmeje...
5ekou jsem se stala,
když jsem jí svou duši dala!!
Smých už dávno neslyším...
Chceš??Já tě otom přesvěčím???

Poznala jsem Tvoje oči,
byly chladné,prázdné...bez naděje.
A to je naznak že vše končí.
Láska Tvá mě víc nezahřeje...

Poznala jsem i Tvé srdce,
jenže jiné už patřilo...
(Krásne byly Tvoje rudce...)
A v tom ve mě trhlo prudce...
(a všechno náhle zhořelo...)
Lidcká duše...to sladké něco skončí...

Zvláštní,Tvůj úsměv byl tak jemný,
až to v duši zamrazilo.
A ktomu ten pohled byl tak temný.
To se k Tebě přece nehodilo.

Pak se náhle všechno mění,
nikdo nezná příčinu.
a Tvůj pohled temný
rozřází třpitivou hladinu...

Světlo náhle prorazí
rudý rubín jasný,
který Tvou duši nachází
a vni ten ribín krásný...

Já zlo v dobro v Tobě měním
a Tvou duši temnou...
Ty podáváš mi leknín...
a tu duši vezme d´ábel sebou...
Tvý vděčný oči...
a Tvůj úsměv...
...si i mě samou ochočí...
...Rozevíráš křídla...
...Ta nádherná křídla...
...a ted´...si již mezi nima...

Tuhle básničku bych chtěla věnovat Patrikovy Stoklasovy!!!!

Bosa
vychází do temna zahrady

Muž
bojí se
od dívky oddělen plotem
sám od sebe
strachem z touhy

Dívka
mohama hladí mokrou trávu
bojí se
muže tam za plotem
a sama sebe

Muž
odešel

Dívka
napsala do písku

"Přijď"

Smutek je žla i závist, měl by se nahradit štěstim, což nejde, protože i to stěstí ubližuje. Všichni by si také měli uvědomit kdo jsou a neplést se do cizího srdce, stejně vždy zkončí smutek a ztrátou všelijakých životních nadějí

Jednou potkalo mě velký štěstí
jdi do toho jsem si řekla
Jenže jsem dostala pěstí.
A vtom sem se mrtě sekla.

Tys miluju tě říkal chvíli.
Já chodit s tebou nechtěla,
to mám za svoji píli
teď dostavám do těla.

v hlavě mám úl
a země se točí pod nohama
srdce jen půl
ty ale budeš běhat s parohama.

Hrdosti mám dost,
nemusiš se bát.
Zaplatíš za to,
nebudu se kát.

Jako jeptiška já žiju,
aby sis nemyslel nic zlýho,
ruce si teďka myju
máš půlku srdce svýho.

Ona ti na klíně seděla,
ty pochlubil ses s tim.
Copak nevíš že tohle se nedělá?
Ze mě už je jenom stín.

Udělal sis to sám
já za to nemůžu,
já stejně půjdu dál
a tu lásku přemůžu.

Můžou ti na klíně sedět
ty výčitky mít nemusíš.
Ony to nebudou vědět
a ty mou bolest nevidíš.

Tak nech mne jít již..........

Jsi pro mě důležitá jako srdce
každou minutu bez tebe nesu trpce
Chci s tebou navždy být
tvoji lásku ke mně mít
Když tě mám vedle sebe
jsem zamilovaný jen do tebe
Chci tě potěšit dnes i zítra
upřímným dárkem z mého jitra
Chci tě šeptat milá slovíčka
a udělat z tebe nejšťastnějšího
človíčka!

Možná z nebes přečtu si osud,
možná najdu tam hvězdu zlatavou.
Možná jsi nevěděl až doposud,
že jedna jiskra proletěla ti nad hlavou.
Možná to byla jiskra štěstí,
možná,že bůh jen po nebesích kreslí.
Možná spal jsi až doteď jak princezna z pohádky,
možná ti svět připadá neznámý a velký.
Nejsem si jistá ničím okolo mně,
tak nespi a rozlídni se!
Vždyť jedno přece vím jistě:
Nechci tě ztratit a miluji tě!!!

Už je konec,to nezměníš.
Už je konec,to dobře víš.
Vzpomínám na tebe každičký den,
ale,prostě...chybíš tu jen.
Já vím,moc dobře vím,
že tě už v životě neuvidím.
Byl jsi můj sen,moje spása,
a teď myslím,jaká by to byla krása,
mít tě teď a tady před sebou.
Dotknout se tebe,
hned rozjasnilo by se mé nebe.
Nechci na tebe myslet jen,
nechci,aby to byl jen sen.
Ne...já se chci probudit,
tvé ruce jenom ucítit,
vlasy tvé pohladit...
Ale ne!Už zase spím!!!