K cemu jsou slzy a k čemu je pláč?
-Zraněnému srdci nikdo nepomůže však si klidně plač...
K čemu jsou nadávky a k čemu je zášť?
-Jen láska ti poskytne zlatej ochranej plášť...
-Proč se lidi hádají,
když se hrozně milují?
-Na tyhle otázky odpověď hledám,
protože tebe tu lásko má nemám....
Nemám tu tebe,osobu milovanou,
tebe co máš snad tvář namalovanou...
Tebe a tvoje krásný očička,
ty jsi moje nejmilovanější kočička...
Pro tvůj úsměv bych přešel celou zem,
věř mi,že miluju tebe jen...
Možná si říkáš,ze jsou to keci,
ale co je to láska?
Činy,pocity a krásný věci.
Je to růže,růže co uschne,ale neopadá….
Já jsem mladý,ty jsi krásná a mladá
Tak mi řekni,co tvoje srdce postrádá…?
Řekni mi prosím,co všechno dělám špatně…?
Řekni,proč to vydíš tak matně…?
Od začátku jsme jako sněhová vločka….
Co padá…padá,než se dočká…
Táta mi říkal“Takovejch ještě bude“….
Ale já kamkoliv se kouknu,vidím jenom tebe…
Tebe,jak se směješ….
A tím úsměvem mě u srdíčka hřeješ…
Hřeješ mě tím,jak ti očka září…
Hřejou mě tvoje ďolíčky v tváři…
Začalo to v Lednu a vida…
Je tu září…
Nejsi si jistá,jestli semnou chceš být…
Ale já jsem si jistej vždycky,když tě můžu políbit…
Nemůži ti nic moc slíbit…
Že se nebudeme hádat,ani že se ti budu pořád líbit…
Ale jedno slíbit můžu…
Věrnost,lásku,že ti pomůžu…
Neslíbím ti,že tě nezklamu,ale slíbím ti,
že tě milovat nepřestanu...
Víš lásko,nevím,co víc ti říct,
možná je toho hodně a možná už nic…

Tak se sladce vyspinkej
Ty muj broucku malinkej
Miluji te hrozne moc
Takze preju dobrou noc
Ale stejne na svete jsou nejkrasnejsi tvoje ocicka
Jen ty jsi moje milovana blond kočička

Venku nam slunce krasne sviti,
za chvilku na loukach poroste kviti,
venku slunicko nas zahriva,
vitvari nam usmev a srdce otvira.
Mam chut s tebou byt
A na rty te libat,
Chut s tebou tancit
A s tebou zpivat.
Tyto radky pisu tobe,
Za sto let chtel bych lezet s tebou v jednom hrobe.
Chtel bych s tebou vyrustat a starnout
A nad vsim skaredym jen rukou mavnout.

Dobrou noc zlaticko,
Zavri jen ocka malicko
A odeber se tise,
Do snove rise…

Jsi jako motýl,co světem si lítá,
obloha,kdyz ráno svítá.
Jsi voda, bez ktere bych nezill,
jsi vzduch, bez ktereho bych tu nebyl,
jsi potucek, co tece krajinou,
jen tebe miluji a nevymenil bych te za jinou.
Jsi jedina,se kterou chci stravit celej život,
ja jsem letadlo a ty jsi pilot.
Me srdce je kokpit a ty v něm sedíš,
jak moc tě miluju, lasko ma nevíš.
Jsi lanka co lesem bezi....
mladá, krásná a tak svěží.
Jsi branka do moji hlavy,
s tebou zazivam psychotropni stavy.
S tebou se směji a bez tebe brečím,
miláčku řekni mi....
komu za tebe vděčím?
Jsi hebká samet a
sladka jak med,
když mě políbíš,tak zatočí se svět.
Teď vedle mě si leháš,
oči své k mým zvedáš,
pak sejdou se pohledy naše,
jsi sladká,jako krupičná kaše.
Neni to přece o krásných prstýnkách....
Je to o tobě a nezbedných hodinkách,
které čas mi krátí a
všechny mé plány náhle zhatí.
Ony to lásko má všecičko zkazí.
Však nejkrásnější chvile jsou,
když ležíme u sebe nazí,
když naše ústa k sobě jdou,
tak těla naše beze slov se obejdou.

Ak zo smútku svojho básnikom si
Ak slová veršom písané príliš vážny majú spád
Tak životom buď predieraš sa hnusným
alebo začínaš milovať a niekoho mať rád.

Tie slová čo len Tebe dávajú ten správny zmysel
Myslíš že len upokojiť majú rozblaznenú tvoju myseľ
Len pravda holá niekde inde je
tie básne nie pre seba sú stvorené

Slová v báseň vždy niekomu sú skladané
tomu čo pochopí že nie slová na papieri vidí vtlačené
nie slová básniam dávajú ten neskutočný nádych
to pisateľov výkrik je a jeho duše topiacej sa povzdych.

Proč dálka dělí naše srdce,proč mobil třímám stále v ruce,několik písmenek od tebe čekám,snad se jich jednou od tebe dočkám,proč touha rozechvěla mojí duši,snad ta duše tvoji blízkost tuší,proč nemohu stát po tvém boku,vždyť k tomu stačí,několik kroků,po větru pošlu,pozdravů pár,usínej sladce,mám tě moc rád

" Mě síla se nalila do paží,
když visel jsem v desátém podlaží
na parapetním plechu !

.... co dělal jsem ? já v spěchu
chtěl jsem se z okna vymočit !
... já uklouz jsem.... a s okna slít,
při manipulaci s poklopcem !
já zachráněn starým Makovcem
jenž zaléval vedle kytky !
byly by ze mě zbytky....
kdybych dopadl na beton " !
... dál pokračuje starý Hron....
....." co jsem chtěl vlastně udělat ?....
už do mám ! z okna se vydělat " !

.... " to přesahuje všechny meze !
ten muž do okna zas leze " !
s nervy nám všem... tady zacvičí " !
naštěstí.... jedou již hasiči !

Zavři své oči, to co ti dám,
je ohromná síla, co v sobě mám.
Podej mi ruku a všechen tvůj strach
za malou chvilku změní se v prach.
Prach vmeteš do tváří nepřátel svých
a kolem se rozezní náš hlasitý smích.
Tahleta síla, co nám v žilách koluje,
ta se jen nejlepším přátelům daruje...

hurá,hurá,padá sníh a my jedem na saních držíme si klobouky a jedeme do louky

V bytě se zabydlelo ticho smutek,
v duši chlad, zmatek srdce svírá,
venku déšť tma, snad nebesa pláčí?
asi ano, dny nastávající jsou smutku zasvěceny,.!

Když láska odjíždí mi a já nemohu ji obejmout,
trápení žal si podávají ruce a ti zlí radují se,!
Proč musí to tak být,proč musím smutek přijmout,?
Když život,osud mi nakloněn nebyl,
tak proč smutek musím přijmout,?

Však je tu láska ten nejtajnější a nejkrásnější cit,
dovede naplnit štěstím a radostí,jen musí oba chtít,
Proč tedy musím smutek přijmout,?
Odpovědi neznám,snad jen že s láskou chci být,!

Nemohu to nijak ovlivnit,i když vroucí je ve mě cit,čest,
Proto hostem jsou mi trápení,bolest,smutek,snad i trest?
Nejraději bych někam utek,v širý les,tam ulehl bych v mech,
kapradí se vyzpovídal,že žal a smutek musím přijmout,
ale odpověď se lesem nese,jak studený dech,!

Mé srdce tluče jen pro tebe, nemůžu žít už bez tebe.
Ty jsi moje štěstí i radost, mám těch lží a pomluv dost.
dokážu ti svou lásku dát a nikdy ti v ní nezalhat.
Budu si tě híčkat a vážit a nikdy bez tebe už nedokážu žít!

"Jeden muž provedl strašlivou věc :
frknul a obrovský chuchvalec
z nozder jeho se vyvalí.....
... co byste nyní čekali ?
že se za hnusný čin omluví ?
ne ! nacpal si ho do huby !
Věřte mi, bylo mi do pláče " !

... otřás se starý Kropáček ;
když znechuceně chtěl si odplivnout
hlen uvíz na bradě, nechtěl se hnout....
.... muž vtáhl jej zas do sebe.....
potom si mumlá pro sebe :
... " nakonec ... buď jak buď ,
nemá to nejhorší chuť " !

" Nesnáším , věřte mi... opilce Blahnu !
jakmile k němu se... jen trochu nahnu,
cítím, jak vypouští plyny !
skutečně, jen z vlastní viny
.... u stolu sám sedí ! ničema !
židle je téměř již zničena ....

U stolu našeho... hezký potlach...
v tom někdo zařve : " k zemi !... poplach " !
.... všichni křičí... nejvíc starý Ptáček..
" oslepen jsem úplně přívalem těch sraček " !
.... i číšník ... též výčepní zasažen !
nestoudný Blahna... hasiči odtažen !

" Když jsem večer čekal na starého Grosse,
nevěda co dělat... dloubal jsem se v nose......
Hlídám ! .....za chvíli se ještě více stmí....
... já jsem zde ; můj komplic, - za hřbitovní zdí
krade tam měděné urny !
... večer byl skutečně chmurný .....
ten chlap ňák dlouho nejde......
v tom slyším... ,, stůj ty šmejde " !

vidím, že stala se strašlivá věc....
Grosse tam přepadl kostlivec !
...... s mrtvolou starého Vančaty
pohlaví rvou mu i s varlaty !

.....Přes pole prchá starý Mihule.....
v běhu se modlí a křižuje !