proč né já,
proč vždy tě líbá,
někdo jiný když né já.

já jsem u tebe,
moucha na stěně,
já na tebe koukám zasněně,
ale ty praví opak.

a co pak,
když se mi vyhíbáš.
na každého se usmíváš,
a na mě mračíš.

Mám tě rád jako vodu v potoce Mám tě rád po třech letech stejně jako po roce Mám tě rád jako zakázaný ovoce který nejvíc chutná prostě TĚ MILUJU tak už nebuď smutná :)

" Proboha ! vždyť nejsem opice "!
....tak zní křik starého Koblice.....
Již dva dny zde biju do mříží....
klaždý si mě tu prohlíží....
...... už to mám ! jsem na záchytce !

" Je to vše strašně podivné " !
... starý Růna si odplivne......
" když jsem se navracel z hospody,
jak jsem moh zakopnout o schody,
když jsem lez oknem záchodu ?
.... vzpomínám... měl jsem nehodu...
... nemohu si to vysvětlit.....
zřejmě, když z okénka jsem slít
asi jsem ztratil kalhoty !
... pak jsem se sehnul pro boty...
dosed jsem zprudka na kloset !
... navím, zda prkénko jsem zved ?
Já přiskřípnul si pohlaví !
Ne ! vážně mě to nebaví,
vám zbytečně tu vykládat,
že skutečně... jsem nechtěl srát!
......jdu pryč" ! ... muž přidal do kroku,
kulhá.... a drží se v rozkroku....

" Proboha ! nemám hlavu... tvář....
přitom mi v krčmě říkaj... " pař " !
mě takhle pití nebaví !
Jak mám pít, když jsem bez hlavy ?

... to si to mám lít do krku ?
nechte si již těch ústrků !
.... tu opilec se zarazí......
zařve, až všechny zamrazí :
... " Když nemám hlavu... do řiti !...
jak potom mohu mluviti " ?
" Vždyť sedíš hlavou na židli !
.... a vůbec nejsi nastydlý...
tys nekašlal ! tys vypouštěl větry !
my vzdálili se nejmíň na tři metry
od epicentra výbuchu " !
... tak peskují opilce Pastuchu !

To nebyl bažand... ale bažant !
... ten nemocniční sluha Harant
z té moči ... již je zcela zblblý.....
.....stále si mumlá... " to je dobrý ".....
jakmile někdo se vymočí...
na všechny strany se otočí,
( jestli se někdo nedívá )
Pije ! ... jak mu to ubývá !

Nemocničního zřízence Haranta,
když omylem se napil z bažanda
přepadlo zvláštní vzrušení !
řek... : " neměl jsem vůbec tušení,
o jakou dobrotu přicházím !
... s pacienty dobře vycházím,
věřím proto, každý , že mi krůpne.....
.... pokud by to ovšem bylo nutné,
zaplatím ! ... byť bylo by to s podivem.....
já moči dávám přednost před pivem " !

" Doktore ! jste člověk, co nemoc pozná.....
řekněte pravdu ! aťsi je hrozná " !
... tak sténal mladý Kropáček....
tvář se mu křiví od pláče !

"Chlape ! jste samý bolák a hlízy....
(nerad to říkám.... i když jste cizí )....
..... vidím zde rovněž vytékat hnis....
Pane ! vždyť vy máte syfilis" !

"Oddych jsem si doktore ! dám vám snad sto polibků !
.... já blázen měl obavy, že mám asi kopřivku " !

Tmavá noc !!.... pak rána na oko !
.... potom se ozvalo.. " ko ko ko" ......
Zaúpěl starý Bartoška....
" tohle byl určitě Kokoška !
ano ! ten dal mi na oko !!
.....v dálce zní výsměšné " ko ko ko " .....

muj kluk tam sedi, a vkoutuse bví, ja sem tak zamilovana jak donej tak i do idola ty js i muj idol a to dobre vis ja chtela bych te polibit ,a dal uz se nezmenit,poslu ti dopis podobny jako tenhle, at zlasky nebo protebe ja techci mit a dal jeste zit kdys nevim jak ti to mam ric tak se kokni nic vi

Vím, že je to opožděné,
ale copak na tom sejde?

Tahle báseň je jen pro tebe,
maminko, já letím do nebe.

Tam nahoře je velký drak,
co to plácám, je to mrak.
Ten mrak je ale veliký,
přesně tak, jako tvoje pusinky.

Sluníčko tu stejně hřeje,
maminko, já píšu opožděně,
že ti zdraví, štěstí přeju,
píšu dále k matek svátku.

Myslím, myslím ve dne, v noci,
buď ti Pán Bůh ku pomoci.
Aby ses nám uzdravila,
budem volat "sláva, sláva"!

Spletitost myšlenek klíčí teď nad stolem,
lampa svítí, nebliká.
Křižovatky života otvírají své brány,
někdo jim uniká.

Myšlenka malá, skromná, odvážná však přec,
uniká z brány, za níž je jen pec.
Proč sedět za pecí, říkanky dětské opakovat znova?
Vyletět do světa, to je nová doba!?

Vše vědět, vše znát chce neznající,
však podívej se na vrásky do sta, tisíce, milionů lící.
Každá ta vrátska je jedno zklamání, dívej se na ně, nic ti v tom nebrání.

Dívej se často na zklamání lidí,
poslouchej Ezopa, jenž do nich vidí.
Ze starých příběhů příklad si vem,
až potom se rozběhni z té brány ven.

Spletitost myšlenek pomalu se rozmotává,
zbývá jen jediná: "Kde se najde sláva?"

Do mnoha lící se podívej,
na jména jich však zapomeň.
Podle těch lící, těch vrásek pak usuzuj,
že množství slavných se zmenší - to dobře zpozoruj.

Sláva ti zmizí, nechtěj "dělat kariéru",
jen moudrým a spravedlivým buď!
Tvá řeč, tvých myšlenek rej - to vše mělo by mít víru
v nějakou lásku, v nějaký děj.

Byla si má hvězda,
byla si mé nebe,
já sem vždycky miloval jen a jenom tebe.
Dala si mi naději, ale
šanci si mi vzala,
vybrala sis hokejistu a
na mě ses vysrala.

Teď sedím doma sám a
z okna pozoruji nebe,
nevím koho hledám, ale
asi znovu tebe.

Vždycky sem Tě chtěl,
vždycky sem Tě miloval,
byla si fakt jedinná svou lásku sem Ti daroval.

Dal sem Ti svou lásku,
k ní ještě něhu a
ty mi přesto chladneš jako kopa sněhu.
Tak zavři teďkom oči a
nastav svoje dlaně,
já dám Ti naše vzpomínky
tak mysli jenom na ně.

Nemůžu se hnout a
dělat další kroky,
snad to chápeš když,
snažil sem se přes 2 roky.
Zničila si to a
všechno je to pryč,
nejsem to, ale já
ten kdo drží v ruce bič.

Stále sem Tě chtěl, ale
teď to asi vzdám
chtěl sem tvojí lásku, ale
bolesti už více nehledám.
Nemůžu jít dál,
už nezmůžu s tím nic
asi teďkom tušíš
co chci Ti tímhle říct.
Možná se Ti zdá, že
je to špatnej sen,
to si teda piš
já odhodlanej sem.

Chci to teď skončit,
chci to teď vzdát,
tak zapomeň na to, že
měl sem Tě kdy rád.

Uchopil kus tužky
jenž válel se mu po stole,
ze stolku sebral papír
který nepopsal s ní ve škole.

Zůstal zcela nedotčen a pak,
odešel znovu potají
tam někam do dálky
s myšlenkama pryč
dokud hodinky pozpátku mu tikají.

A tak byl zase s ní,
s tou milovanou dívčinou.
Do očí vehnal jí slzy,
pak nevinně řekl:
,,Promiň, tajně chodil sem za jinou.´´

Teď v hlavě má zmatek,
stále jen slyší tu svou větu
ona už NENÍ,
už nikdy nebude vládnout jeho světu.

Nad mojí postýlkou
něco se vznáší,
to andělé z nebes
lásku mi snáší.

Pak ve snech si žiju
s pocitem slasti,
po zaznění tónu
jsem opět v pasti.

I přes to, že usínám
v postýlce sám
jsem skutečně vděčný,
že ve snech Tě mám.

Teď ležím a čekám
na dnešní sen,
tiše jen doufám,
že Ty budeš v něm.