Neuvěř lásce, která říká,
že bude sladká jako med.
Zavři ty sliby do šuplíka.
Vstoupila bys na tenký led.

Sliby se lehce říkají,
však lásce klidu nedají
a sliby to jsou chyby jak se říká.
Zavři ty sliby do šuplíka.

Slunce hladí paprsky tvář Tvou nádhernou,
před očima míhá se mi Tvůj stín,
na nic již nemyslím,jen na tvář
objímanou zlatými vlákny zapadajícího slunce.

Touha zmítá moji duši,vím,že se to nesluší,
na okamžiky prožité s Tebou vzpomínám.
Klikou času točit zpět k neskutečně krásným chvilkám
kdy byli jsme spolu.

Ve vzpomínkách líbám Tvoje tělo,
hlavu na klín pokládám...každým okamžikem zešílet mám

Když srdce zahoří vám všem s bohem dát,
když síly je málo už jen akorát,
když ten ohýnek naděje zhasínáš,
když ani tu bolest nevnímáš,
když navždy chceš jít tam,
když srdce dívek dam,
když to poslední s jim dal,
když jim zbývá jen žal,
když už půjdeš navždy spát,
když si nepřipadáš mlád,
když těšíš se tam rád,
když život je smrtelný had,
když nevydržíš ani chvilku,
když na život pilku,
tak jdi a neboj se,
vidíš to tak jak zdálo se!

Když jsme byli spolu,
Mé stdce bylo šťastné.
Teď odešel smi dolu,
Uvidím tě?Už ne!

Srdce mi to drásá,
Kdž vzpomenu si na tebe.
A ta tvoje krása,
Vstoupla vzhůru do nebe!

Když dotkly se mě tvoje rty,
Srdce se mi chvělo.
A co teď ty?
Stalo se ti co nemělo!

Zhrotil se mi celý svět,
Zhnuls jako seschlý květ,
Kéž by se to vrátit dalo zpět,
Kéž bys něco taky řek!

Přála bych si být sochou.
Sochou z kamene.
Možná se ptáš proč?
Asi proto, že stojí v celé své kráse,
nehýbe se, nepřemýšlí, necítí.
Necítí bolest, necítí smutek, necítí
beznaděj, necítí lásku ani nenávist,
prostě nic.
Je to kus studeného kamene, který
nepotřebuje zahřát.
Necítí potřebu být milován a milovat.
Stojí tam, kde ji postavíš,
kouká studenýma kamennýma očima,
ze kterých nikdy nevypláče jedinou slzu
pro milovaného člověka,
kterýma se nikdy neusměje.
Její rty jsou chladné,
nikdy nepocítí teplo tvých úst, sladkost
i trpkost polibků.
Necítí potřebu, aby se jí někdo dotýkal -
něžně, vzrušivě, láskyplně,
a necítí potřebu se někoho dotýkat.
Nikdy nepozná, jaké to je, když ji někdo
líbá oči, ústa a všechny části jejího
kamenného těla.
Nikdy se nezamiluje
a zklamání jí nerozdrtí srdce na prach.
Její kamenné srdce je úplně prázdné,
nelítostné, necitelné bez lásky.
Nyní je tvá otázka zodpovězena
a já i nadále toužím být sochou.
Sochou z kamene, které nikdo neublíží,
nezabije její duši,
protože žádnou nemá.

Když sochař
své dílo dělá
vidí křivku
Tvého těla.

Na hrudi něžnost
dvě křídla motýlí
prosím nesahat
vždyť to zabíjí.

Šťastný konec andílka

Už slyším, jak jdou,
blíží se sem!
Chtějí krev i duši mou,
bezmocná jsem!

Žiletku v ruce mám,
podřezávám si žíly!
Snad právě to dělám,
že nemám moc síly!

Tma a černé šaty oblékám,
blíží se víc!
Krev okolo roztékám,
nechám ji tu týct!

Zdálky vidím andílka,
přináší i růži!
Ne, není to jen mýlka,
má rozřezanou kůži!

Vytahuje na mě nůž,
ryje mi písmenka!
Do pusy mi dává růž,
vryla i andílka!

Už nic necítím,
hází na mě kvítky!
Zavřu oči a letím,
šťastný konec dítky!

Máš pery muža s bozkom ženy,

oči tak jemné v bdelom snení

s prímesou zvláštnych, tajomných vôní..

Máš myseľ, ruky umelca,

čo objaviť chcú svet pre stisk dlaní,

zasadiť priateľstvo v nemom načúvaní

a sledovať jak kvitne jeho kvet..

Máš dušu anjela s polámaným krídlom..

Máš ľahké kroky s dynamickým rytmom,

za pätami nechápavý svet..

Máš vo mne oporu..

Skúste nám závidieť!

Čarodějka s černou kočkou:
v obou dřímá moudrost věků
obě mají krásné oči
obě sní o lidském vděku
obě touží po laskání
jsou si blízké v divné lásce
jsou si blízké v tiché zlobě
černá kočka, černá paní

Kdyz z mich oci slzy stekaji,
doufam,ze to ostatni nepoznaji.

Ze nepoznaji,
jak se mi opet zastesklo
po tvem obeti laskyplnych polibku
nezneho hlazeni.

Nemuzu na to zapomenout,
muzu si jen tak rict tak si bez,
ale ty ve me zustanes.
At ches nebo nechces.

Pokazde kdyz vysvitne slunce,
a ja ucitim jeho paprsky,
jak dopadaji na me tvare a ruce,
projde mnou krasne energicke
a skoro nepopsatelne teplo,
ktere mi dava silu,
odprosti me od vseho zleho
a vykouzli usmev na me tvari,
ktera z niceho nic se stestim rozzari.

A jako by to teplo,
do kazdeho kousku meho tela chtelo
a rozzarilo ho.

Ja to tak citim,
citim ho jak proudi mou krvi
bleskovou rychlosti,
jak prostupuje kazdou mou bunkou
neuveritelnou vesmirnou rychlosti.

Behem par vterin je to ve me vsude.
V tu chvili se citim bezzabran,
tak lehka,zranitelna a prece silna a stastna.
V tu chvili mam chut milovat.
Vsak behem peti vterin je vse zase pryc.

Je to vzacny okamzik,
jen tak se me slunce nedotkne.
Je to tak krasna a necekana chvile.
Kdo vi kdy zase pride.

Vzdy kdyz se mne slunce takhle dotkne,
vzpomenu si na tebe
na to krasne.
A pripadam si jako by sme se nikdy nerozdelili,
jako by sme byli stale spolu.
A jako by to bylo stale hezci a hezci.
V tu chvili te miluju vic a vic,
az mi srdce ve me bouchne a rozuplyne se v neco bolestneho ve
zbytku toho
krasneho.
A tak sou tu zase
slane slzy nekonecneho more.
Kazdy novy den co pride
s kazdym novym vyjitym sluncem
je pro me smrt.
Slunce mi pripomene,
ze te nemam,
vraci mi tve neznosti,
ktere si mi daval
a ke me choval.
Boda mi kudlu do srdce a nechce se vzdat.

Kazdy den myslim na tebe
a snazim se abych se neprozradila,
abych slzy neprolila.

Boli to stale vic a vic
i kdyz je ta bolest cimdal tupejsi,
chybis mi a to je hlavni
a uz te ani slunce nenahradi
ani dalka mi nepomuze odnest te z hlavy.

Ted uz tuhle basen dopisuju
a slane perly z tvare utiram,
s mesicem usinam
a jak jinak........
uz zase na te vzpominam.
Hvezdu k tube posilam,
snad te uhlida.
A me vzbudi,
kdyz tva malickost opet hloupost zrodi,
ma nastoupi,zachranuje a v pozadi pozoruje,
co se v tobe deje.
I kdyz trpet bude,
neodmiluje se to proste nejde.

Az ted zavru oci uvidim opet tvou tvar,
jak tu mou sladce muci
a usnu v predstavach,ze sem v tvem naruci.
MILUJU TE VLASTO NAVZDYCKY!!!!!!

P.S.:VRAT SE MI PROSIM JA TI VSECHNO ODPUSTIM
MILUJU TE MILUJU TE MILUJU TE
MOC MOC MOC MOC MOC!!!!!LASKO MOJE!!!

Tve rty jsou jako srdicko,ktere v tobe busi,kdyz usmejes se malicko
velice ti to slusi.

Leto za oknem,slunce tu je
cely den
nastal den nejdelsi,s noci zas nejkratsi

Letni dny maji kouzelne noci
plne snu se zvlastni moci

Trochu uklidneni a odpocinku po shonu zivotnim
cerpa vetsina z nas v tom case letnim

To okamziky jsou ktere mam rad
a kdy jak dite mohu si znovu hrat

To leto umi a ja vim ,
ze pokud chci,uzit si jej smim

Tak uz to nekdy
byva,
ze se treti mezi dva vkrada.
A ja nic netusici
stale mela Te rada.

Pak prislo zjisteni
a noci blouzneni.
Bolelo to.
Hrozne moc.
Kazdou probdelou noc.

A ted?
Jsme sami.
Kazdy z "nas" tri...
Ci je to vina

Dej mi sanci jeste
jednu,
a ja na vse zapomenu.

Je to jenom jedna sance,
ktera rika "vrat se! "

Je tu dalsi vyznani,
a telefon vyzvani.

Nikdo ho vsak nezveda,
pripadas mi zakleta.

Travis s jinym krasne chvile?
Jsi podobna smutne vile?

Chces abych trpel dal
a uz vsechno vzdal ?

Jdu tmavym lesem sama
myslim na lasku,
Kapka deste pada
ja divam se k oblazku.

Kdy te najdu lasko ma
ve hvezdach je odpoved,
pomalu vira ma umira
radsi myslim, co je ted!