__REALITA & SEN__
Byl den jako každý jiný...ráno jsem vstala z postele, oblékla jsem se a šla po schodech nahoru. Vyčistila jsem si zuby, učesala jsem se a tak..vzala jsem si mého miláčka mp4 (bez kterého nikam nechodím :) a vyšla jsem z domu. Šla jsem do školy a nepotkala jsem ho :(.....Došla jsem do školy a přivítala se z kamarádkami. Povídali jsme si a najednou se objevil. Řekla jsem si "můj miláček je ve škole..:o)".Podívali jsme se na sebe jako vždy a usmáli se. Došli jsme do třídy, začala hodina a já už jsem se nemohla dočkat, až ho o přestávce zase uvidím. Má třídu o patro výš a naše třídní učitelka tam má kabinet. Museli jsem za ní jít a vzít něco do další hodiny...Těšila jsem se, že ho snad uvidím, ale zjistila jsem, že není na chodbě :(A to tam většinou s klukama stává). No nic, zazvonilo a my jsme zase museli do hodiny. Bylo mi smutno, protože jsem ho neviděla a už jsem si nemyslela, že ho příští přetávku uvidím...Najednou slyším že zvoní a končí další hodina. Vyšli jsme z holkama na chodbu a sedli jsme si na zem k třídě. Smutně jsem se opřela o zeď a dívala se do stropu... Najednou jsem zahlédla toho pana úžasného" jak se blíží k nám. Zjistila jsem, že jde ke mě. S úsměvem řekl: "můžem si promluvit ?" To jsem opravdu nečekala...ale odpověděla jsem:"jo" :). Vždy, když jsem se ho zeptala o čem si semnou chce promluvit, usmál se a začal mluvit o něčem jiném. Došli jsme až na chodbu k jídelně a nikdo tam nebyl. Taky tam bylo zhasnuto takže byla docela tma...Řekl mi, že čekal na velkou přestávku.. že je delší a tak máme víc času. Ptala jsem se: "na co víc času?" a on se jen usmál a neodpověděl. Chytl mě za ruce a opřel o zeď. Začala jsem se smát a on potom taky..Nenápadě se přibližoval. Jeho smích už pomalu přestával a jeho vážný pohled do mých očí byl vzrušující. Dotkl se mých rtů svými a začal mě líbat. Začal pomalu a jen na chvilku se dotýkal svým jazykem mého. Potom se na mě podíval, svůdně se usmál a zase jsme se začali líbat... Zase zazvonilo, ale bylo nám to jedno však zvoní dvakrát. Ale potom až zazvonilo i po druhé, byli jsme oba daleko od svých tříd a proto mě chytl za ruku a museli jsme utíkat. Rozloučili jsme se a když jsem došla do třídy, třídní už tam byla a ptala se kde jsem byla... musela jsem si vymyslet, že byla na záchodě a ona mi to uvěřila. Sedla jsem si do lavice a kámošky už vyzvídaly co se dělo. Těm jsem nic neřekla, ale i učitelka poznala, že jsem se nějak zakoukala z okna... z toho mě později vysvobodilo další zvonění. Šly jsme na chodbu a holky se pořád vyptávaly. Najednou jsem ho uviděla, jak se k nám zase blíží a opravdu šel zase za mnou. Usmíval se a řekl: "prosím můžem si jěště promluvit?" tak jsme šli a řekl, že si teď chce opravdu jenom promluvit... byla jsem docela ráda, že si popovídáme... Zeptal se mě, jestli bychom spolu někdy nemohli jít ven atd. ..... Byla poslední hodina a holky už to nemohly vydržet, tak mi pořád posílali dopisy. Bylo v nich něco jako : co se mezi váma stalo, očem jste si povídali, stalo se něco, jaké to bylo, ......i jeden spolužák mi napsal : udělali jste se?....atd. D)...... na nic z toho jsem samozřejmě neodpovídala. Ale až si toho všimla i učitelka, vzala mi jeden z papírků a přečetla si ho... usmála se a řekla: "no jo ta puberta" se smíchem odešla od mé lavice a nic víc k tomu neřekla. Potom, když zkončila poslední hodina, bylo mi najednou nějak smutno, že už nebude přetávka. Přišla jsem domů a až potom jsem si uvědomila, co se vlastně stalo. To on je můj... Nikdy předtím jsem neměla ráda nikoho tak moc jako něj. Najednou zazvonil zvonek a já už si myslela, že to je očekávaná teta. Ale to jsem se spletla. Byly to kamarádky a chtěly ať jdu s nimi ven. Na chvíli jsem šla a potkali jsme "ho".....Šel z kamarády a já s kamarádkami.. Začala jsem se smát a on s klukama taky.... jen holky nevěděly, o co jde. Tak zůstaly stát a nechápavě se dívaly. Pak jsme šli k řece, a skočili jsme do vody. To viděl i náš učitel a když jsme vylezly z vody, šel za náma. Vyptával se co semnou dneska bylo a jestli je všechno v pohodě... Holky mu řekly, že jsem se dneska bavila s (nejmenovaným) a on dostal záchvat smíchu. Ptala jsem se "co je? " a on si mě vzal kousek dál a řekl: " vy jste se opravdu jenom bavili? " nevěděla jsem co mám říct... Učitel řekl, že se nemusím bát říct mu všechno. Že by se to stejně jednou dověděl od něj.... Nechápala jsem a ptala jsem se: "co vy s ním máte společného?" a odpověděl, že je jeho strejda.... zase začel výbuch smíchu... potom mi řekl, že si to všechno mám nechat pro sebe. Šly jsme domů a už byla tma... Když jsem došla domů, teta už tam byla. Chvilku jsme si s tetou povídaly a potom jsem šla spát. Ráno jsem vstala a zase jsem šla do školy. Těšila jsem se, že ho uvidím, ale nebyl ve škole. Ani jeho kamarádi nevěděli co s ním je. Den nějak utekl a šli jsme domů. Byl pátek a před námi dlouhý víkend. Byla jsem doma a asi za půl hodiny zazvonil zvonek... Ano byl to on. Ptala jsem se, proč dnes nebyl ve škole a on jen řekl, to bude překvapení... zeptal se mě : "nectěla bys dneska spát na naší chatě?, rodiče tam nebudou a řekl jsem si, že bych se tam asi bál :o)". Nevěděla jsem jestli to myslí vážně a on řekl, "prosím pojď se mnou, proto jsem dneska nebyl ve škole." Byl s rodičema na chatě a řekl jim, že by tam chtěl přespat s kamarádama. Dlouho je přemlouval, ale nakonec se mu to podařilo. Rodiče mi to taky dovolili a tak jsme tam šli spolu. Než jsme tam došli, byla docela tma. Celou cestu jsme si povídali a došlo mi, že holky vlastně vůbec nic netuší. Chata byla krásná a on taky _:).....Šli jsme dovnitř a tam už byl zapálený krb. Bylo tam teplo a útulně. Sedli jsme si ke krbu a říkali jsme něco jako: ten plamen je oranžový, teplý a krásný....v tom jsme se zase začali smát a zeptal se mě, o čem se tu bavíme?... Až přestal smích, podívali jsme se na sebe a on řekl: "víš, tady mě pry rodiče udělali" ....S úsměvem jsme se začali líbat. Seděli jsme a on mě pomalu poližil na měkoučký koberec z kožešiny, který byl před krbem. Leželi jsme vedle krbu a zeptal se: "co mi dovolíš?" usmála jsem se a z toho poznal, že cokoliv.................... . hmm. Ráno, když jsme se probudili, byla sobota a jeho kamarádi už přicházeli. Ptali se co bylo a my jsme se na sebe jenom podívali a usmáli jsme se. Hned jsme to zamluvili a oni to poznali. Taky se prozradili, že to nevydrželi a museli to říct mým kamarádkám. Taky jim řekli, že jsme byli sami na té chatě celou noc a jim to taky došlo. Přišla jsem domů a nikdo nic netušil. Všichni si mysleli, že jsem byla u kamarádek, ale najednou zase zazvonil zvonek a přišly holky..... věděly, co se stalo a řekli, jestli bych s nimi nemohla jít jěště aspoň na chvilku ven, že přijela i další kamarádka. Byla jsem ráda, že nic neprozradili. Šla jsem s nimi ven a povídali jsme si o tom všem. Byla jsem ráda, že jsem jim to mohla říct. Nakonec se dali dohromady i další páry. Kamarádky si taky našli kluky a jeho kamarádi zase holky... Takže vše dopadlo neočekávaně dobře......

Byl to den jako každý jiný,
když ráno vstala z postele......
připnula nohu, oblékla džíny
( jen tak, - na půlku prdele )....
Dřevěná noha trošíčku vrže
( zítra jí musí promazat )
v chvatu své falešné zuby drže....
po cestě je tam musí dát !

"Snad to stihnu "!... pro sebe si říká.....
" tomuhle se vyhnu " !... hnusného trpaslíka
připravila se, že překročí.....
tu malý ten skrček vyskočí.....
( asi tak metr čtyčicet )
tu však..... neviděl to svět !
co že ten imbecil učiní ?
obrovské vytasil náčiní !

Ten skřet byl silně opilý
( to dívku nejvíc rozčílí ) !
Když začal oplzlým dotazem......
tu jedním strašlivým nárazem
zasáhla noha dřevěná......
co pidimuž měl... to teď nemá !

Chybí mi táta...

Nevíš co mám ráda, čím chci
být, nechals mě v krutém světě
žít.

Chce se mi plakat, křičet,
řvát "Proč mě můj táta nemá rád?"

Zabodls do srdce dítěte nůž, sic
nejsem dítě, však žena už.

To srdce krvácí a chce se ptát:
"Proč mě můj táta nemá rád?"

Bojím se tmy, bojím se být,
bojím se bez tatínku žít.

Tahle duše jediná
Při cestě na smrt zbloudila
Bude všude kolem lidí
Však nikdo už ji neuvidí
Klidně může hrozně vřeštět
Však pro lidské uši nebude slyšet
Bude sama zbloudilá
Bude sama jediná
Bude tu a bude támhle
Bude tu a přitom nikde
Jen jedna osamocená duše
Na lavičce sedí suše
I kdyby proud slz z jejích očí tekl
Nikdo jediné pěkné slůvko by jí neřekl
Bude bloudit světem širým
Bude skryta očím chtivým
Ač nechce tu být
Musí dál a dál
Já podobného osudu
Nerad bych se dočkal

Neverim lasce, neverim snum,
neverim vsem tem nadhernym dnum.
Stravenych s Tebou,stravenych spolu.
Proc laska, Romeo, spadla nam dolu?
Zda se mi zda o svitu hvezd.
Ptam se Te, Romeo, chtel bys me svest?
Zda se mi zda o krasnem hradu.
Nechas me, Romeo, dal zit jen v chladu?
Zda se mi zda, ze az se setmi,
Das mi Ty, Romeo, polibek letmi!!!
Julie nejsem,jsem to jen ja,
Rekni mi , Romeo, kde zit se da.?????

Chce se mi kricet,kopat,rvat, uz se mi nechce se zivotem prat.
Snad poprve jsem poznala opravdovou lasku, tu pro provinilou
,prolhanou krasku. Vzdyt nemela jsem te nikdy milovat
a ty jsi mi nemel sve srdce darovat. Nenapadny pohledy plny
vyzvy
a touhy, vasnivy noci co byly tak dlouhy. To ze
probehla tato zmena, bylo jen mezi nama dvema.
Ze uz nejsme kamaradi, ze se milujem a chceme
se mit stale radi. Nikdy bych neverila jak se muzou mit dva lidi
radi, i kdyz nejsou si
zivotem
prani. Chci slyset ty hezky slova zas a znova,
ale ubehla uz dlouha doba. Proc osudy se krizi i
kdyz,se nesmi se nikdy spojit?
Proc
jsme svymi osudy mohli jen projit? V mem srdci zustala rana co
se spatne hoji a pritom boli a boli.
Ale
ty musis jit dal, nemuzes zustat tam kde by
sis pral. Ne proto ze by ses bal,
ale proto ze to tak zivot dal. Vsechno stoji proti nam i
ten cit, ktery nam lasku pral,
nebo si jen hral? Muj zivot zacina,
tvuj davno probiha. Pratel mas furu
a ja tvou manzelku jako nocni muru. A navic bydlis
strasne
daleko, ach jo uz jsem zase na mekko.
Rekl jsi: nikdy nerikej nikdy
a tak doufam ze se jeste setkame, zamilujem a svou lasku
nevzdame.

Tve oci maji barvu,
ktera nikde jinde neni.
Kdyz se na me podivaji,
uplne se zmeni.
Ja jim ale nerozumim,
nevim, co rikaji.
Mozna me mas rad,
mozna me milujes jen potaji.
Zblaznila jsem se do tvych oci
a kdyz se do nich podivam,
svet se se mnou nahle toci
a nic jineho uz nevnimam.

Lasko, kdo,vlastne
jsi.......
lasko, ptam,se ci jsi?!
kolik, je na svete zlomenych srdci,
dusi, lidi je malo presto,sou spolu
vsak krasna jsi lasko jak
na nebi hvezd ukaz,vsem prosim
cestu stesti kterou snad
ma nase cesta srdci snad vest

Jen s laskou v srdci da se zit,
jen bolest laskou zahojit.
Jen takovou lasku najit
a prestat sve city k ni tajit.
Pak staci,aby te ta laska ze srdce milovala...
Kdyz se tak stane a dve zlomena srdce se najdou,
promeni smutek v nadeji krasnou,
ze budou se mit radi a uz nikdy nebudou
zklamani a tak sami.

Tak nejak jinak se na me divas,
nevyctu, na co prave myslivas.
Tak zvlastne hybes se svym telem,
udivujes me kdejakym svym slovem.

Mas radost z kazdeho naseho vyletu,
a radujes se z kazdeho noveho uletu.
Okouzlujes me svoji obycejnosti,
verim a vazim si tve uprimnosti.

Tak nejak zvlastne nektere veci najevo davas,
treba tve prijmeni nebo kdy svuj svatek mas.
Nekdy mam pocit, ze me chces az k smrti zlechtat,
a ja se necham skoro pokazde jako blbec nachytat.

Nocni bar vedle taky jeste sviti,
a ty me zas chytas do svych siti.
Je zimni noc a mozna i snezi,
jsi nocni napoj, co me osvezi.

Proberes me vic nez ranni silna kavena,
skoda, ze nelze koupit znacku "Jirina".
Chveju se jak v luku napnuty sip,
ale kdyz te popijim, mam se lip !

Splyvame v me lozi v jednu bytost,
zazivam s tebou neco vic nez radost.
Houpeme se ve vlnach jak na lodi,
pripadam si jak kapitan vzducholodi.

Pohravam si s tvym vonavym telem,
uz nemusim usinat jen se svym snem.
Jsi let rychlou horskou drahou,
a asi nechci dojet na konecnou.

Chci ochutnat lahev vina z tveho pupiku,
a nemusim spechat, nejedeme v rychliku.
Nechapu, co na tomto organu mam,
ale ja se na nej velmi rad tesivam.

A najednou mam chut zase znovu zit,
mam nove radosti a nejen do sebe neco lit.
Kdyz se mame setkat, mam velkou tesen,
silene te zlibam, az pokvete prvni tresen.

Co je to laska?
Cit, mozna nadeje,
ale ve skutecnosti nic,
jen ztrata casu to je.
V lasce je jen zrada,
k cemu takove trapeni?
Jsi stastna, mas ho rada,
zalezi ti na jeho mineni.
Ale on te zklame,
sproste podvede.
Musis se stim vyrovnat,
ale co kdyz se to nepovede?
Sahnes po tom nejdrazsim,
po tvem zivote?
Taky k cemu je,
kdyz i laska zklame te...

O lasce se da mnoho povedet,vsak opravdu malo rict,protoze k
opravdove
lace nepotrebujou se slova.Kdyz diva se jeden druhemu do oci povi ti vic
nez tisic slov,ale to vse musi byt uprimne,protoze nic,tedy i laska nema
bez uprimnosti sanci

Chci pro tebe malou Lolitou
nestoudnosti politou
byt
S tvou touhou za ruku jit
ve sve prostote se ti objevit
jazykem hladit tvoje telo
opila z tveho dechu byt
vsechno by v nas vrelo
koreny v sobe zapustit
Objimat te nahym telem
ukajet tvou touhu smele
do uplne prazdnoty
hladova z tve nahoty
pit
Chci pro tebe malou Lolitou
nestoudnosti politou
byt
Vasni mou te ukojit
zlibat te a jit.

Chci delat vse a nic
chci umet vladnout casu.
Vzdyt zivot je bez hranic,
PROC cini bez souhlasu?!
Marne ted polykam, utiram slzy,
dnes uz je pozde, vcera vsak brzy.

V nejkrasnejsim obdobi naseho zivota
zmirame...
V chvili, kdy nas nahla touha okamziku prepadne,
zmirame...
Ma smysl ptati se proc a nac?!
Nevim, snad zmirame...
Zmirame z krasy, nadhery a touhy po jeste vetsi touze...
Az jednou se samou PRE PRE PRE PREKRASOU rozplyneme...