Alíkův koutek - Básník

http://basnik.alikuvkoutek.cz/?


[ Přeskočit na obsah ]
Internetový koutek Martina Cetkovského | http://basnik.alikuvkoutek.cz/? | http://www.alikuvkoutek.cz/?

Alíkův koutek

Básník


[ Zpět na navigaci ][ Přeskočit na obsah ]

O přírodě, zvířatech (Básník)

Básničky dle názvu

[31-45/120]   ^   << 1 2 3 4 5 6 7 8 >>

Hvězdička

Večer v noci tajemné,na zdi hvězda svítí.
Kamarádka z oblohy za ní letí.
Přiletí,zaťuká,oknem prostoupí,
hezky mě pozdraví a za kamarádkou na zdi letí.
Spolu si tam povídají,
když tu náhle měsíc volá ji zpátky.
Ona se rozloučí, oknem prostoupí a zpátky na nebe se vrací.
Má hvězdička usíná
a tímto můj příběh zhasíná.

Autor: Aneta Benáková
Poslední aktualizace: 12.04.2006

Jaro

Sedim na rozkvetle louce a placu.
Jsou to slzy stesti,
jasam,radosti skacu.
Louka je plna kvetin ve sve krase
a nebo mi to pres slzy stesti zda se?
Proc mi kapicky slane vody
po tvari stekaji?
Proc?
Jaro je tu!
Vsechno rozkveta a oziva,ptaci letaji
ja sedim v mekke trave.
Prave,
simra me slunicko na nose
Vidim,
ze nejsem tu sama:
broucci lezou,motyli poletuji.
i vose
zalibila se louka poseta bilymi kvety.
Nebe nade mnou je blankytne modre,
ani jeden mracek....
Je to sen?
Spociva v tom nejaky hacek?
Nesnim,
priroda je prava.
Zima odchazi,
kazdym rokem se to stava.
Odchazi pochmurne pocasi,
odchazi i bily snih.
A byl by hrich,
nevsimnout si,
jak se nahle meni svet.
Pripada mi,
ze za tech ctrnact let,
zapominala jsem se kolem sebe divat.
Po celou tu dobu
nevnimala ani kousek prirody.
Ted nedokazi se nabazit
zacinajicim jarem.
Cerstvy vzduch polykam plnymi dousky.
Staci vyrazit ven...
Sedim v mekke trave
na louce rozkvetle
a nestacim se divit.

Autor: Radka Kmochova (15)

Jaro

Bledule a krokusy,
snezenky a petrklice,
to jsou prvni pokusy,
co se jarni vedy tyce.

Zkouma, bada, vymysli,
co a jak kde zlepsit,
vice kvetu, vice vune.
Barvy, co vydrzi i v desti.

Jaro, vedec v dlouhem plasti,
(co nedavno se belal snehem,
dnes je hlinou umazany,
s poupetem za kazdym stehem),
hleda nove moznosti,
pali, studi, sem tam foukne,
na posledni mrazik houkne.
Je to dobrak od kosti.

Kazdy listek, kazke steblo
pohledem svym hladi,
s laskou zmijim hreje pisek,
vcelam cestu radi.

Pak uz to jde raz na raz.
kurata a housata,
kralici a kotata,
To uz jaro zvlada v klidu,
tvaricky ma ze zlata.

Potom usne na vavrinech,
leto, podzim, zima.
Lenosi a chyta lelky.
Prazdniny jsou prima.

Pak to zase zacne.
Koncem zimy hleda kde ma
sazenice modrencu,
prosi vrby, aby daly
proutky na kose i do vencu.
Seminka od polnich kvitku
posle s vetrem na louky,
snekum beli ulity
a zahriva palouky.

Autor: Dagmar (29)

Jaro

Jaro volalo me docela tichounce
a septalo slova tak nezna.
Hladilo me svou dlani lehounce
a pravilo, to ty jsi nase knezna.

Ton v tonu hudby se linul krajinou
a mne splnil se muj davny sen.
Stala jsem se kvetinovou kralovnou
a videla rozkvetat kvety kazdy den.

Ve trpytu rosy probouzely se prvni snezenky,
a hejna vlastovek letaly oblohou.
Barevnym zavojem pysnily se vsechny palouky,
slunecni kapky deste padaly pod duhou.

Vzduchem se sirila fialek vune
a teple meze lakaly k odpocinku.
Kristalove cistou vodou zarily tune
a rikaly, napij se me ze dzbanku.

Vcely bzucely v kvetu vzrostlych lip
a pampeliskove zlato rozlevalo se po loukach.
Zluta kuratka ze skorapek volala pip
a jaro mazlilo se v hebkych kotatkach.

Autor: Susan (24)

Jaro

Konečně k nám přišlo jaro,
každý člověk jásá.
Pole, louky, lesy voní.
Bože to je krása.

Stromy už jsou v plném květu,
radují se včelky.
Malé káně nebem krouží.
Jak je ten svět velký.

U potůčku stojí srnka,
chladnou vodu pije.
Z křoví je slyšet divočáka,
do měkké hlíny ryje.

Všechno s jarem raduje se,
i ten malý ptáček.
Vítr prohání se po strništích,
na nebi ani mráček.

Autor: mífa
Poslední aktualizace: 04.03.2006

Jaro je tu

Jaro je tady
Venku se dřív rozednívá
ptaček na plotě vesele spívá
Tráva se pomalu zelená
probouzí se celá krajina
Pod břízou vikvétá první sněženka
na ní se posadila včelka
Kousek o po dál kvetou bledule
sluníčko pomalu sílí brzy bude teplé
Před domem v zahrádce kvetou narcisky
22, březen je den kdy slavím své narozky
Květná neděle je tu co bi dup
velikonoční svátky jsou tu pak na to šup
Lidé trhají krásně rozkvetlé kočičky
nesou je posvětit na mši do kapličky
Jaro je čas opravdu krásný
nebe je bez mráčku a pěkně jasný
Opčas přídou bouřky a slyšet jsou hromi
krásně se zelenají všechny stromi
Jaro je tu a je to tak
to uzná každý šumavák,,,

Autor: Marie
Poslední aktualizace: 24.03.2007

Jaro vr. Maminka

Mám tě ráda mamičko,
víc než jarní sluníčko.
Jsi můj poklad na světě,
jarní šaty třeste se.
Maminečko mám tě ráda,
ale tet v tom nejsi sama.
Jaro,jaro jsi mé zlato,
které padá z nebíčka

Autor: Kikush
Poslední aktualizace: 20.05.2008

Jednorožec

Bílá srst, klapot koní,
růže, lilie - to vše kolem voní.
Zář do tmy přináší,
světlo z rána donáší.
Hříva zlatá, ocas stejný,
zářící roh čarodějný.
Žhnoucí oči, rychlé nohy,
a kopyta - barvy duchy.
Nezvítězí žádná zlověst,
Jednorožec není pověst!

Autor: Michaela Kutičková
Poslední aktualizace: 07.06.2005

Jen tak sedis v trave

Smutne tece voda na brehu stoji stromy,
Koberec jemne travy svou ruku poda.
Rozpustile vlnky rusi rozjimani,
Kdyz po spickach prichazi lesa pani.
Prinasi usmevy rada.

Tak jako koleba mama po vlasech rukou hladi,
Ke spanku v lese svadi ,vznesena dama.
Zvedave ptaci jdou se podivat
Svou muziku v korune zacali hrat
A myslenka zustala sama.

Pribehy kraci k tobe, staleti trvaji sami .
Rukama nikdy nelomi neslo to vzdy hrave.
Cas zastavil vsechna svoje tezka kola
Lod odplouva tise od smutneho mola
A jen tak sedis v trave.

Smutne tece voda na brehu stoji stromy.
Koberec jemne travy svou ruku poda.
Rozpustile vlnky davaji zapomneni ,
kdyz po spickach prichazi lesa pani,
odnasi smutneni rada.

Autor: Petr Dejdos (100)

Jitřenka

Lehký vánek rozhýbal - malý luční květ,
když na křídlech červánků - probouzí se svět.
Od kořenů po vrcholky - země stromy dýchá,
při pohledu na tu krásu mě prostoupila pýcha.

Od východu vstává den přes vrcholek Řípu,
světlo rosu vyplašilo a ozářilo lípu.
Její listy mávají - ráji tomu na pohled,
a míza skrytá v dutinách se táhne jako med.

Po hladině potoka - pluje padlý list,
to břehy vodou omyté - ho učí život číst.
Na okraji domova si kohout píseň zpívá,
teď probudil se člověk - posadil se - zívá...

Autor: srpen
Poslední aktualizace: 21.06.2005

Kapalne skupenstvi.

Vis, proc taji ledovce?
Chteji se promenit v kapky rosy,
chteji, aby lide chodili v nich bosi.

Vis, proc prsi deste?
Chteji se nechat stekat na divci nadra
a loudat se dolu po tele.

Vis, proc slzy z oci kanou?
To, kdyz dva rikaji si nashledanou
to, kdyz mily prestane mit milou rad.

Autor: Hana Bendova (55)

Kočička

Kočičky.
Máme doma kočičku,
rozmazlenou trošičku.
Nebo hodně? Kdopak ví?
Ona nám to nepoví.

Ještě máme kotě,
spí ve staré botě.
Je to taky kočička,
ale ještě maličká.

Taky kocour u nás bydlí,
u kamen má svoji židli.
Prospí na ní celý den,
ale večer běží ven.

Tak kočičí rodina,
vždycky u nás místo má.
Jsou to naši kamarádi,
my je máme všichni rádi.

Autor: Nici
Poslední aktualizace: 01.04.2008

kočky cestovatelky

nekdy se to stava..
ze rok,od roku zatoula se kocka
nevim,proc to dela
jako ty nase 5 dni je pryc
a ujde kilometru a toula se buhvikde
u nas se to stava z roku na rok
nejdriv jedna
po ni druha
ta,treti je doma..
smutno,bejva
smutna bejva rodina
verime,dycky na navrat ze nase kocky
se odnekud vratej a
priste uz to neudelaj..
nekery kocky mozna bejvaj cestovatelky
ne,mozna je dycky takle u kazdyho doma...
kdyz,dny nejsou jak by mely nekdy bejt
nase,kocky
maj radi svobodu,
joo nekdy,
nekdy chtej taky pustit k nam do domu
nase drahy holcicky
¨kocicky milackove milovany
kdysi sme meli doma 4 venkovni kocky..
ano,
nekdy se kocka zatoula
a nikdy,nikdo nikdy nevi
kdo,a co?
a proc?
nekdy,
se to proste stava.

Autor: Lenouška
Poslední aktualizace: 12.01.2006

Kopretina

Sama se nabízíš
k utrhnutí
bělolistá slunečnice
v polní trávě.
Vyčuhuješ
z mechoví čtyřlístků
orosená deštěm,
umouněná bahnem.
Postupně svlékám Tě
z krajkoví.
Má mě rád.
Nemá?
Možná mi napoví.

Autor: Eva Denková-Poláčková
Poslední aktualizace: 04.06.2009

Kosí volání

Copak to kosíku pěješ?
Že v tom lidském ruchu neuspěješ?
Že neslyšíš kosata pípat,
když mají hlad a chtějí jídat?
Že nemohou, když chtějí dřímat?
To ale člověk přestal dávno vnímat.

Autor: Květoslava Magerová
Poslední aktualizace: 16.08.2005

Básničky dle názvu

[31-45/120]   ^   << 1 2 3 4 5 6 7 8 >>

URL adresa stránky: http://basnik.alikuvkoutek.cz/?FID=83&
Alíkův koutek | http://www.alikuvkoutek.cz | webmaster@alikuvkoutek.cz
Copyright (c) 1998 - 2013 Martin Cetkovský (webmaster@alikuvkoutek.cz)
Alíkův koutek | webmaster@alikuvkoutek.cz | Administrace
Copyright © 1998 - 2013 Martin Cetkovský | Portions of Design © 2005 Jan Klesnil
Veškeré pravopisné chyby jsou záměrné a mají Vás pouze pobavit (ale napište mi o nich :D).