Alíkův koutek - Básník

http://basnik.alikuvkoutek.cz/?


[ Přeskočit na obsah ]
Internetový koutek Martina Cetkovského | http://basnik.alikuvkoutek.cz/? | http://www.alikuvkoutek.cz/?

Alíkův koutek

Básník


[ Zpět na navigaci ][ Přeskočit na obsah ]

Vítejte ve světě básniček!

Nejčtenější básničky

[2986-3000/4164]   ^   << 1 ... 50 ... 100 ... 150 ... 180 ... 190 ... 196 197 198 199 200 201 202 203 204 ... 210 ... 220 ... 250 ... 278 >>

Bohem zapomenuty rytmus

Bohem zapomenuty rytmus,
v prumeru nemalo
a bez a vedle roste fikus;
hledal jsem v navodu,
tik oka robota
a prapodivne lesni hudba,
selest,
porad dal a dal do temne hlubiny casoveho pnuti.
Bolestna touha po gravitaci,
kdyz prsi,
sepot,
kap a kap,
voda mizi do vecnych mori;
krehkosti a cti se nikdy nerika ne,
sen, jak drak z papiru hori
a nocni des se ze tmy nori.
Za rohem skryty hnus,
ceka, stena a usina,
prichazim,
v ruce mec a ten hnus pretina,
ve dvi.
Prekrasna noha na krabici,
vzdy slysi, klapot podpatku,
klap a klap,
zlato ryzi lije se mymi tepnami,
pomalinku,
polehounku
umiram.

Jarní probuzení

Sotva vstoupím do skleníku
rázem dech svůj zatajím-
mnoho kytek je zde v květu
s obdivem je prohlížím.

Kytky,které nekvetou
také nechci přehlížet,
vidím,že i ony mají
opravdu co nabízet.

Napadá mě myšlenka,
že záliba v pěstění-
do běžného života
vnese mnoho potěšení.

Začít pěkně od semínka
rostlinku si vypiplat-
dle potřeby přesazovat
a též často pozorovat.

Tak nejlépe pochopíme
co kytičce nabídnout,
aby zdárně prospívala
a do krásy nrůstala.

Tím získáme pro kaktusy
lásku a potřebný cit-
potom můžem jejich krásu
náležitě ocenit.

Autor: Marie
Poslední aktualizace: 23.05.2006

Jednoducha

Tedy darek, to jsou pro me Vanoce,
zabaleny v papire - no prekvapeni prece,
masle na obalu, modra jako voda v rece,
poradne velka krabice,
ale hlavne s laskou dana a ze srdce.

Autor: Jenik (19)

Jiný svět

Černý plot odděluje zdejší svět.
A uprostřed topolů-malý květ.
Sluneční paprsek k němu dolehne jen zřídka.
Tak si tu živoří malá bílá kytka.
Společnost černý zástup jí dělá.
Je tu tak sama, osamělá.
Čeká jen na to, kdy skončí její dnové.
Stráž nad ní drží bílí andělové.
Hlídajíc černé desky mramorové.
A na nich mrtví holubové.

Autor: Gwenevera
Poslední aktualizace: 13.08.2005

Koloběh

Je chladno
stromy se chvějí ve větru
a mě je smutno
v tom prázdném metru

Snad měla bych....
co je to smutek, co
bolest a utrpení
....vstát a vystoupit
z toho prázdného metra
už dál nejede

Začíná teplo
stromy se zazelenaly
a mě je veselo
v té zaplněné tramvaji

Snad měla bych....
co je to radost co
láska a přátelství
....vstát a vystoupit
z té zaplněné tramvaje
jsem doma

Autor: Mlha
Poslední aktualizace: 13.12.2005

Kříž

Na kopečku vprostřed louky ční k nebesům starý kříž,
v upomínku na smrt Pána po staletí stojí již.
Dříve kolem plály svíce, dnes jen slunce svítí naň
kdysi vázy s květy stály, dnes zbyla jen holá stráň.

Lidé kolem denně chodí, ale času nezbývá,
všichni někam pospíchají, nikdo už kříž nevnímá.
Za ta léta zapomnění, zub času se podepsal,
kříž se začal rozpadati, nikdo si ho nevšímal.

Jednoho dne na louce si malý chlapec s drakem hrál,
po provázku do oblak mu svoje přání posílal.
Jak tak běžel, spatřil kopec, kde kdysi veliký kříž stál,
dnes jen staré kusy dřeva v trávě leží opodál.

Chlapec vytáh´ z kapsy svíci a položil ji na kámen,
zapálil ji a pak náhle stanul jako omráčen.
Z nebes jasná záře svítí, není žádných pochyb již,
kolem vázy plné kvítí, na kopci zas stojí kříž.

A tak jeden malý chlapec s papírovým drakem byl,
a ten svojí čistou duší lidem víru navrátil...

Autor: megahit@centrum.cz
Poslední aktualizace: 01.09.2005

Lepší už to nebude

Zvykněme si na to...
ale zvyká se na to blbě
žijem už jaksi v jiné době
chudák naše zeměkoule
matka stará ve vesmíru
je už tu tolik let
každej ví, co jednou příde
to už je holt skutečnost
kerý se fakt nikdo nedožije
a na kterou nechce nikdo myslet
lepší už to nebude
a život je jenom na tom světě jinej
každej se snaží žít podle svýho
jak se dá
lepší už to nebude
a svět
nic nebude jako kdysi...
taky jsem se ptala jako
jiní
dříve
proč a čím to asi je
ale dnes už nerozumím...
lepší už to nebude
ani horší
nojo
bohužel.

Autor: Lenouška
Poslední aktualizace: 17.06.2005

Mala svetla

Miliony let umiraji,
do tmy vecne prosvitaji.
Az dovnitr vstoupi,
rozzari i mala svetla v nas.

Az jednou spadnou z oblohy,
propadnou se ve viru nicoty.
A posledni zbytky zaru
zhasi perly z kristalu.

Kdyz jejich jas vybledne,
jen stezi si nekdo vzpomene
na prchave okamziky zivota,
na vecna svetla v nas.

Snad jednou znovu vzplanou
jasnym ohnem vecnosti
a rozsviti ta mala svetla v nas,
svetla radosti bolesti.

Autor: Tristes (15)

Muza u koleji

Sedela muza u koleji
a zivila se nadeji.
Vagony casu rychle nekam speji
a lide muzu nechteji.

Jsou jine casy,
clovek ma jine vize,
tak shani prachy,
k zabiti casu, mu staci televize.

A tak se muza citi,
ze ji nechteji,
a jak tam strada zizni,
tak prisedla si blize koleji.
o zivote

Na dobrou noc

ty tu medo sladce spis,
co se deje netusis.
V mojem srdci smutek jiz,
pod sem medo,pod sem,bliz...
Sniky se ti hezke zdaji,
kdyz se smejes ledy taji.
Jsi tu jenom kraticko,
zahrejes mi srdicko.
Jako slzy na polstar,
pada tvoje svatozar.
Ted tu lezis,oddechujes,
avsak v mysli plany kujes.
Co to zase vyrobis?
Pojd sem medo,pojd sem, bliz.
Na chvilicku procitnes,
v me mysli se ocitnes.
Ted uz spinkej,hajinkej,
muj medvidku malinkej.
Na zitra je prace moc!
tak uz spinkej,dobrou noc.

Autor: kristyn (15)

Nas darek

Tisice hvezd a svetel,
jako vstup do pohadky.
Tisice svetel
a uz nikdy zpatky.
Deli nas desitky, stovky, tisice mil.
Snih, voda a vitr ty dny naseho stesti smyl.
Snih je vsude kolem me,
praska, trpyti se, pri dotyku meni tvar,
jako kdyz poprve kolem nas byla jen zar.
Svicky vsude kolem,
tvoje rude rty a cerne rasy,
co simraly na cele,
v tichu noci zpivali vanocni andele.
Byla jsem tvuj darek zasnezeny,
tvoje vlocka jedina.
Dnes o deset let pozdeji,
nekdo jiny ta svetla zhasina.
Slibili jsme si,
ze tu pro sebe budeme navzdycky,
ze si nebudeme lhat,
ze to poprve je spravne a naporad.
Domu, k rodicum, se vracim vzdy jen na svatky
a svym detem povidam ty dlouhe pohadky.
O jednom muzi, co mel strasne rad,
o muzi, ktery se umel tak nadherne smat.
To, ze mu jedna zena strasne ublizila,
To,ze se jedna zena k nemu kdysi mocne priblizila,
nechavam si pro sebe.
V kralovstvi, kde uz zrada tak jako kdysi nezebe.
Prvni lasky zustavaji v nas
a celym mym telem zni,
toho si vaz.
Jiny muz nez ty si me celou v bilem vzal,
dvacaty rok tehdy se mi psal.
S tim muzem jsem stastna a mam dve male holcicky,
tvoje laska zustane vsak ve mne
a to navzdycky.

Autor: Anetka (17)

Nejistota

Žít vůní dávna je jak v pamětní knize číst.
Vzpomínky z dob dětství a úrodného rána
čím dál víc chtějí zapomenutou stránku otevřít
a najít v ní spásu, vždyť dobyta dědy byla dřív,
zatratit chasu, co nechá zítřek mřít.

Jaký že zítřek? Vždyť slzy tekou jeho očima.
Žaluje, že mládí hledá příštěk v krajích cizího otčíma,
že doma nevzkvétá, vzduch že syrý je,
jaro chuť slzy má, obava kraluje.

Kde že jsou úrody a kde cesta k mámě,
zoufá lid ubohý, tuší, že řítí se k bezedné jámě.
Už ani nedoufá, nekřičí, nemá dost sil,
jen tiše přihlíží, jak bezmoc je žalostná
a jak bezejméně tiše zabíjí.

Autor: Květoslava Magerová
Poslední aktualizace: 02.02.2006

Oci

Oci- okna do duse,
co naliji mi cisteho vina.
Kam az hrebec dokluse?
Kam az dovede ho jeho vina?

Oci- ty pak kolem se rozlizi,
jak zivot plyne dal
a Tvoje tempo hlemyzdi,
by dohnal i sachovy kral.

Oci- pak blankytne budou zajiste,
az vse za hlavu ois.
Vsem pokusenim dokazes rici ne,
a Tvoji dusi razem osvobodis.

Po bitvach...

Pach tleni tahne se morive do dalav,
zem nasakla kazici se krvi,
nestaci pojmout toho masa do svych drzav.
I pomohou ji s tim mrchozrouti nedockavi,
mezi nimiz hladove prolezaji i ti lidsti,
co radi by se prizivili na vlastnictvi mrtvych.
Na tom, co si Smrt nevzala,
cim pohrdla a za bezcenne to povazovala.

Sarlatove zmalovana ostri,
jejichz blyskot nepozvedne uz
ani probudivsi se slunce.
Ticho, co sklici kazdou dusi,
zivou, i po znicenem tele zbylou,
nadzdvihne jej jen vanek nesmely.
Jenze jako by i ten se zdrahal na ta mista.
Presto vyschlym hrdlem zatraceni
zpiva requiem,
at ucteni jsou vsichni padli.

Autor: Althea (23)

Popravčí

Každý jde
A nikomu se nechce
Těžkým krokem
A přece tolik lehce
Před popravčí četou
Stojí každý oddaně
A oni na ně civí
Jak hladové saně
Každý jde smrti vstříc
Nevědí co má se díc
Nastavují smrti líc
A nikomu se nechce
Nikdo neví
Kdo půjde první
Všichni odsouzení po sobě civí
A před nimi je popravčí
S úsměvem na ně hledí
A jednoho po druhém volá
Jeden po druhém na špalek odkládají tvář
Na jejich hlavu svítí sluneční zář
Hlavy padají
Dav hladovějící po krvi
Křičí popravte ty potvory
Však nikdo neví co spáchali
Ani oni samotní
Hlavy padajíce ze svých krků
A dole už čeká smečka vyhladovělých vlků
Chtějí sežrat co se dá
Když někdo vyšplhá až nahoru
Nemá šanci dlouho setrvat
A hned už padá dolů
Takhle běhá to dokola
Svět je hora hodně zrádná
A cesta nahoru není snadná
Ale jinak byla by to nuda

Autor: Šefčík Pavel
Poslední aktualizace: 20.01.2007

Nejčtenější básničky

[2986-3000/4164]   ^   << 1 ... 50 ... 100 ... 150 ... 180 ... 190 ... 196 197 198 199 200 201 202 203 204 ... 210 ... 220 ... 250 ... 278 >>

URL adresa stránky: http://basnik.alikuvkoutek.cz/?
Alíkův koutek | http://www.alikuvkoutek.cz | webmaster@alikuvkoutek.cz
Copyright (c) 1998 - 2013 Martin Cetkovský (webmaster@alikuvkoutek.cz)
Alíkův koutek | webmaster@alikuvkoutek.cz | Administrace
Copyright © 1998 - 2013 Martin Cetkovský | Portions of Design © 2005 Jan Klesnil
Veškeré pravopisné chyby jsou záměrné a mají Vás pouze pobavit (ale napište mi o nich :D).