Alíkův koutek - Básník

http://basnik.alikuvkoutek.cz/?


[ Přeskočit na obsah ]
Internetový koutek Martina Cetkovského | http://basnik.alikuvkoutek.cz/? | http://www.alikuvkoutek.cz/?

Alíkův koutek

Básník


[ Zpět na navigaci ][ Přeskočit na obsah ]

Vítejte ve světě básniček!

Nejčtenější básničky

[2986-3000/4164]   ^   << 1 ... 50 ... 100 ... 150 ... 180 ... 190 ... 196 197 198 199 200 201 202 203 204 ... 210 ... 220 ... 250 ... 278 >>

Oci

Oci- okna do duse,
co naliji mi cisteho vina.
Kam az hrebec dokluse?
Kam az dovede ho jeho vina?

Oci- ty pak kolem se rozlizi,
jak zivot plyne dal
a Tvoje tempo hlemyzdi,
by dohnal i sachovy kral.

Oci- pak blankytne budou zajiste,
az vse za hlavu ois.
Vsem pokusenim dokazes rici ne,
a Tvoji dusi razem osvobodis.

Po bitvach...

Pach tleni tahne se morive do dalav,
zem nasakla kazici se krvi,
nestaci pojmout toho masa do svych drzav.
I pomohou ji s tim mrchozrouti nedockavi,
mezi nimiz hladove prolezaji i ti lidsti,
co radi by se prizivili na vlastnictvi mrtvych.
Na tom, co si Smrt nevzala,
cim pohrdla a za bezcenne to povazovala.

Sarlatove zmalovana ostri,
jejichz blyskot nepozvedne uz
ani probudivsi se slunce.
Ticho, co sklici kazdou dusi,
zivou, i po znicenem tele zbylou,
nadzdvihne jej jen vanek nesmely.
Jenze jako by i ten se zdrahal na ta mista.
Presto vyschlym hrdlem zatraceni
zpiva requiem,
at ucteni jsou vsichni padli.

Autor: Althea (23)

Pohled do nebes

Co dílem je nebes,
to dílem je čar.
Těch proměn co vidět,
hřeje v srdci každém z nás.
Neb výš chrání běh přirodních krás
a nedá si vzít,
co člověk na Zemi už zhas,
jen sem tam je znít deště hlas,
že největším malířem je příroda sama,
jen člověk se o ní sobce stará.

Autor: Květoslava Magerová
Poslední aktualizace: 16.08.2005

Popravčí

Každý jde
A nikomu se nechce
Těžkým krokem
A přece tolik lehce
Před popravčí četou
Stojí každý oddaně
A oni na ně civí
Jak hladové saně
Každý jde smrti vstříc
Nevědí co má se díc
Nastavují smrti líc
A nikomu se nechce
Nikdo neví
Kdo půjde první
Všichni odsouzení po sobě civí
A před nimi je popravčí
S úsměvem na ně hledí
A jednoho po druhém volá
Jeden po druhém na špalek odkládají tvář
Na jejich hlavu svítí sluneční zář
Hlavy padají
Dav hladovějící po krvi
Křičí popravte ty potvory
Však nikdo neví co spáchali
Ani oni samotní
Hlavy padajíce ze svých krků
A dole už čeká smečka vyhladovělých vlků
Chtějí sežrat co se dá
Když někdo vyšplhá až nahoru
Nemá šanci dlouho setrvat
A hned už padá dolů
Takhle běhá to dokola
Svět je hora hodně zrádná
A cesta nahoru není snadná
Ale jinak byla by to nuda

Autor: Šefčík Pavel
Poslední aktualizace: 20.01.2007

Potacim se svetem

Potacim se svetem,tou nekonecnou prazdnotou,potacim se svetem
a proklet
jsem samotou.Do zemne zadupan vetsinou,a v ustech citim krve chut,no tak
kam patrim? No tak me sud!

Jednou jsem vesely,podruhe smutny byval jsem zivy,ale asi sem mrtvy.

Vsak jen jeden zivot mam,ac je to trochu k zlosti.Jen jeden zivot mam,k
me
nelibosti.Ten jeden vezme babice,ta velka strasna dama,az zahrozi mi
kosou,je Smrti nazyvana.

Jednou jsem vesely,podruhe smutny byval jsem zivy,ale asi sem mrtvy.

Potacim se svetem,tou nekonecnou prazdnotou,potacim se svetem a proklet
jsem blaznovstvim. Kosti mam prerazeny davem,a v ustech citim krve
chut,no
tak kdo jsem? No tak me sud!

Praho...

Praho, stověžatá matičko měst,
ach, smutná Praho...
Který blázen řekl, že je tady blaho?
Zatím mi ukazuješ jen zaťatou pěst.

Ve tvém chladném objeti
pomalu ztrácím dech.
Stávám se otrokem iluzí
a před tebou ležím
jak prašivý pes na zádech.

Otevři náruč a přijmi mě mezi své
nešťastné duše zbloudilé.
Ach, krutá Praho...

Autor: Lenka Kuryviálová
Poslední aktualizace: 17.11.2006

Pravda

Ti co vědí
Že nevědí nic
Mnohdy umí mnohem víc
A nedají to znát
Často jsou chytřejší
Než skupina inženýrů
A to nastotisíckrát
V hlavách myšlenky co děsí
A fantazií prolétají běsy
Jaké svět neviděl
Samotné vědění je děs
Takový temný začarovaný les
Co nebezpečí ukrývá
Kdo do něj vkročí
Pravdě do očí se podívá
Ale pravda bolí a je nebezpečná
Pravda je a není
Taková krásná slečna
Vysněná a dokonalá
Vysněná leč nedostižná
Pravda v našem světě
Snad někdy zase ožije
A začne vítězit
Leč málo kdo to přežije
Ale kdo to přežije
Navždy v pravdě bude moci žít
I umírat

Autor: Šefčík Pavel
Poslední aktualizace: 18.01.2007

Prazdnota

POKOJE
Prazdnota pokoje,
Jedina druzka ma,
Tma ji notuje,
takze vlastne nejsem sama.

Vhodny moment k navsteve,
Prizraky uz netrpelive vyhlizeji tu temnou chvili.
Hodiny se zastavi, skrabani po stene,
Chlad me obejme naruci zasvetni vily.

Tam v koute neco povstava,
Bytost bez tvare,
Jen rouchem Noci zamava,
necini kroky, vznasi se.

A oslovi rovnou moji dusi.
Strach predbehne ji, drive se vynori,
Smichem jeho zalehaji mi usi,
Klapot srdce okamzikem zkoprni.

Ukaze mi svet za klenbou hmoty,
vyprosti z obeti prostoru a casu.
Projdeme vsemy zivoty,
abychom nasli v smrti krasu.

Neni kam se skryt, kam utect,
I ta touha k tomu chybi.
Musi me smest,
Tak to v Knize Veskereho stoji.

Prazdnota pokoje
vita me zas.
Pozbyvse opojneho zavoje,
Odtrzena od sveta snovych kras.

Protoze zem Dabla je pusta,
Kvety zkameni, tela zetleji,
takova je nase cesta prosta.

Pod vlivem zmateni sotva se nadechnu.
Uz je tu zpet ta strohost vsedni,
bez sance okusit Hrdinovo predurceni.

- tak trochu mystika, bezutesnost -

Autor: Althea (23)

Pre moju kamošku

V minulosti som Ťa nemala rada,
no teraz Ťa mám veľmi rada.

Nevymením Ťa za nič na svete,
pretože s Tebou mi je najlepšie,
nechcem Ťa stratiť v živote,
lebo potom príde to najhoršie.

Autor: mimi911991
Poslední aktualizace: 02.03.2007

PŘEZIVAJICI JEDINEC.

V TOMTO SVETE KERYMU DAVNO UZ MOC NEROZUMIM
JEN SE SNAZIM ROZUMET..
ZENA POMALU VE STREDNIM VEKU
TROCHU JINA VE VSEM ZDA
SE..
JINAK,ZIJE
A JINEJ MA ZIVOT
A JINA JA..
TO JSEM JA,
TAK TROCHU JINEJ PREHLIDNUTEJ
PREZIVAJICI SE TYHLE DOBY
JEDINEC.

Autor: Lenouška
Poslední aktualizace: 16.01.2006

Princezno. . .

Budes veznem teto noci.
.kde kratsi je upeni,
nejkratsi pak potok. slz
v poslednim patre podzemniho domu.

A neuslysis tam nebe,
jen krece
z nahod. utkanych a potkanych.
Dost uz bylo somrovanych
kopancu (podpasovych).dost.

Upletena nahoda jsi, princezno,
vsichni vy hlusi,
A lana rezou v kuzi.
Zitra prvnim jsem milionarem : Casu.

Zebrave je moje srdce nekonecne.
Ticha. jsi v okne v tomto deji
v carech. prusvitnych.
pod stydlivou kuzi,
. hebounka,
- -a me prosby jsou veky stare.
( pro majovou lasku ! )
a a b l e s k !! - -
Ja musim. . princezno.
To nakradene mi zbylo
. navzdy ! Pro ni.
( pro ni, pro Vezenkyni, v teto me noci.)
( tvuj ) Rony . v nebi

Autor: Josef

Pritomny cas

Ted, to je to prave slovo,
ktere je vzdycky plne toho
pritomneho casu,
ve kterem nalezame radost a krasu.
Jenze hledani je tezke
a navic taky jeste,
kde ho hledat mam,
kdyz cestu k nemu neznam.
Kde by mohl byt?
Pro to nemam cit,
lide ho zde nespatrili,
i ti, co tu dlouho zili.
Jak ho najit mam?
To vi snad Buh sam.(Jestli existuje)

Pro zamilované

Ty jsi zářívá zvězdička,ty jsi vonavánkytička. Miluji Tě strašně moc, chci ti to říkat celou noc.

Poslední aktualizace: 09.02.2008

Proč

proč na světě je nenavyst proč neni jenom laska proč lidé mysli na zavist proč šteti jinych děla same vrasky,ja vlastně nevím,viš to ty,víš vic než ostatni.V žalaři jiných pocitu,jsi ztravil mnoho dni.Vězeni smutnych pocitu,vězeni bez mřiži.Tam kde jsi se ocitl,ne káždy vydrži.Snad je to tim,že nema mřiže.A nebo možna tim,že člověk ktery žije nesnaši hlavně cyzi stín.Snad proto znaš jen nenavist,snad proto neznaš lasku.proč jsi však tak zamlkly,odpověz na otazku.

Autor: olha kh.
Poslední aktualizace: 14.01.2006

Proč?

Slibný autor jménem otec
došel až na samý konec
když podíval se na své dlaně
krvavé od krve Páně
jež jeho synovi patřila

Proč se rány těžko hojí
když zemře člověk vinou tvojí
proč teď otec nad ním sedí
na rudou kaluž smutně hledí
dodýchal snad jeho syn?

V mělkých očích odlesk smutku
ve špinavě bledé tváři vskutku
zoufalcův výraz,hrdlo se mu svírá
pomůže mu někdo, přítel, víra?
bohužel je na to sám

Prstem jezdí po tupé straně nože
která před chvíli způsobila to že
jeho potomek jediný klesl k zemi
před chvílí křičel, teď byl zase němý
jen ty široce rozevřené oči bez výrazu

Co dělat,zabít se, jít za synem?
přemýšlí otec, který je tím zlosynem,
rozhodne se, bere nůž
zemřu jako pravý muž,
říká nejpevnějším hlasem

Obrátí nůž proti sobě,
už se vidí ve svém hrobě,
nadechne se, zarazí zbraň
podívá se na syna a záhy...
spadna naň.

Autor: Jana He.
Poslední aktualizace: 09.06.2005

Nejčtenější básničky

[2986-3000/4164]   ^   << 1 ... 50 ... 100 ... 150 ... 180 ... 190 ... 196 197 198 199 200 201 202 203 204 ... 210 ... 220 ... 250 ... 278 >>

URL adresa stránky: http://basnik.alikuvkoutek.cz/?
Alíkův koutek | http://www.alikuvkoutek.cz | webmaster@alikuvkoutek.cz
Copyright (c) 1998 - 2013 Martin Cetkovský (webmaster@alikuvkoutek.cz)
Alíkův koutek | webmaster@alikuvkoutek.cz | Administrace
Copyright © 1998 - 2013 Martin Cetkovský | Portions of Design © 2005 Jan Klesnil
Veškeré pravopisné chyby jsou záměrné a mají Vás pouze pobavit (ale napište mi o nich :D).