Alíkův koutek - Básník

http://basnik.alikuvkoutek.cz/?


[ Přeskočit na obsah ]
Internetový koutek Martina Cetkovského | http://basnik.alikuvkoutek.cz/? | http://www.alikuvkoutek.cz/?

Alíkův koutek

Básník


[ Zpět na navigaci ][ Přeskočit na obsah ]

Vítejte ve světě básniček!

Nejčtenější básničky

[1486-1500/4164]   ^   << 1 ... 50 ... 80 ... 90 ... 96 97 98 99 100 101 102 103 104 ... 110 ... 120 ... 150 ... 200 ... 250 ... 278 >>

Mŕtvy svet

Údov tisíce utrhnutých,
čo cesty utrpenia lemujú
rukami zvrátených mozgov,
v smrade hovien hnijú
a požierajú čriev metre nespočetné,
čo sťa hermelín nakladané sú
páchnucim formalínom premočené,
rozsekané čepeľou desu,

zvracajúcich červivého hnisu
sťa semena vagína starej kurvy,
slopajúcich moču sťa vína
z rozkladu očnej bulvy,
vyžranej rakovinou zvrhlosti,
boriacej sa vo fekálnom bahne,
šíriacej pach horiaceho mäsa,
ležiaceho na absolútnom dne.

A klopú na poklop rakiev
rozštvrtených novorodencov tiel,
plniacich popolom urny,
zberajúcich bozky análnych dier,
udúšané pohlavným údom
chlípnej mysle starca,
nadájajúcich kosťami mrciny
vtáčatá mŕtveho krkavca.

Autor: Vastator Serpensinius
Poslední aktualizace: 08.12.2006

Nájemní vrazi:-D

NÁJEMNÍ VRAZI
Vzhledem k mým mizerným schopnostem spisovatelky se nemůžete divit, že tento příběh neoplývá nabubřelostí, překypělostí žhavých příběhů plných nečekaných zvratů. Tento příběh není o všedních věcech a lidech. Je o nadpřirozených lidech, co je a nás stvořili. Nikdy jsem neměla o jejich existenci sebemenší potuchy. Když jsem byla malá, věřila jsem, že děti nosí čáp. Teprve až později mi bylo dopřáno toho poznání, že je vše jinak. Teď, po dlouhých letech, jsem opět zjistila, že je vše úplně jinak. Začalo to nevinným rozhovorem mezi čtyřma očima. Mezi mnou a mou nejlepší přítelkyní Alex. Do té doby jsem ji měla za nejlepší a nejvěrnější kamarádku, která mi vždy se vším poradila a pomohla. Ale především jsem ji měl za obyčejného člověka! No řekli byste to do jejích 175 cm, dlouhých nezvlněných vlasů mahagonové barvy, do jejích modrozelených očí, jenž vás na první pohled upoutaly hlubokým pohledem? Dlouho jsem tomu sama nemohla uvěřit, že se bavím s, dá se říci, s nejsilnějším a nejlepším ženským článkem skupiny NV u nás! Jen tak pro pořádek. Skupina NV, to je jakási konfederace, jejíchž členové jsou nazýváni Nájemnými Vrahy. Víte jak byli přezdíváni mnou? UČNP-úklidová četa pro nepohodlné. Těmi většinou byli podnikatelé, nepohodlné osoby, které strkali nos tam, kam samozřejmě neměli, různí slídilové atd&#8230; Nikdy jim třeba nedělalo při misi, tak nazývali ty své akce, poslat na onen svět pěknou řádku lidí. No přesněji celou vesnici! To víte, jak se někde vyskytne svědek, co to znamená? Okamžitou likvidaci! A nedej Bože, když se jim někdo znelíbí, jako to byla například teta od mojí druhé nejlepší kamarádky, Lady Demetri. O té jsem si taky myslela, že je taková, jakou ji znám. Ale omyl! Krutý omyl! Sice nepatřila ke skupině NV, ale byla něco mnohem horšího. Patřila a ještě také patří dokonce k té jedné z nejsilnějších, ne-li úplně nejmocnější rasy ve vesmíru. Nevěděla jsem to já, nevěděla to Alex, nevěděla to o sobě ani ona sama. To všechno co z ní teď může být, to jí dal do vínku její záhadný otec. Ale zpět k té její tetě. Byla sice ve svém oboru fakt dobrá, ale to už jí nepomohlo. Co na tom, že je obrala o několik desítek milionů korun. Udělala to, co dělat neměla a skončila špatně. Tato událost se i dokonce propírala v médiích, že někde v Praze vyletěl do vzduchu byt s několika mladými lidmi. Tak to sice bylo, ale nebyla to žádná náhoda, ale dobře vymyšlená akce, která jim vyšla podle plánu. Když mi potom ve škole jedna holka oznámila, co se stalo, tak já už jsem byla s celou situací obeznámena Alex. Věděla jsem proč, věděla jsem jak, věděla jsem kdo. V duchu jsem se musela smát, když jsem poslouchala ty nářky té mojí kamarádky, že přišla o svou tetu. Už mi praskaly uši z těch jejích věčných domněnek a přitom já jsem znala celou pravdu! Dnes již není mezi námi&#8230;..Mezi námi živými&#8230;.. Kdo mi ještě z této skupiny lidí utkvěl v paměti, tak to byl člověk, no člověk&#8230;.. Říkejme mu třeba Marek. Nic konkrétního o jeho osobě nevím, ale už od začátku na mě měl spadeno. Vůbec nikdy v životě jsem se s ním nesetkala. Nikdy jsem s ním osobně neprohodila křivého slova, jímž bych ho nějak urazila nebo mu nějak ublížila. Až později, jak my vysvětlila Alex, ho na mně štvalo moje politické přesvědčení. Nenáviděla jsem zákazy a příkazy. Odjakživa jsem se štítila jakýchkoli vůdců a nebyla jsem zastáncem autorit.Nesnášela jsem lidskou nadřazenost,m sobectví a pýchu. Proto se ze mě stala anarchistka. Nikdy mi nebylo proti srsti vyjít proti komukoli se svým názorem. Bylo mi to jedno. Nezajímaly mě autority, hodnosti, šarže ani podobné zbytečnosti. On se mé ideologii vysmíval, ale mně to bylo jedno. Byla mou vnitřní sílou mám životem. Nenáviděla jsem také útlak a násilí. Byla jsem prostě extrém a občas jsem lidem kolem sebe lezla pěkně na nervy. Skoro nikdy ode mě nebyl slyšet souhlas s druhou stranou. Vždy byla mnou zastávána jen a jen opozice. Jen v ní jsem se mohla naplno rozvinout. V ní jsem vždy nacházela jakousi Nirvánu svého života. V ní nepotřebujete nic. Jen si užíváte plnými doušky toho naplněného stavu. Dle mého názoru zase ta jeho ideologie nestála za nic. Jít a zabít pár lidí? Pro něj asi žádný velký problém. On se tím ale živí! Pro mě to bylo něco nepředstavitelného! Odjakživa jsem měla kodex proti vraždám. Tedy alespoň proti bezdůvodným vraždám. Teď si ale vzpomínám na příběh, který mi vyprávěla Alex. Odehrál se nedaleko mého bydliště, na Skalních sklepech. A dva hlavní figuranti? Marek a mě s Alex dobrá známá Zuzana P. Zuzana, to byla holka s delšími tlumeně rezavými vlasy . Ty vlasy byly pro ni zvláštním poznávacím znamením. Byly strašně zkrepovatělé a připomínaly , nám všem dobře známý, mop na utírání podlah!Tak pro ni vznikla přezdívka: Zuzana - Mop! Ale jinak holka celkem v pohodě. Teda&#8230;Ehm&#8230;Ne podle všech&#8230;.. Bylo to tehdy jednoho letního odpoledne. Kdy si naše Mop-Zuzanka vyrazila do lesa na houby. ,, Tak mami, kdy už můžu konečně jít? Ty houby tam na mě přece nebudou čekat věčně!&#8220; ,, Ale Zuzanko moje, houby ti přece neutečou. Moment! Počkej ještě chvíli, košíček! Na. Tady ho máš a můžeš jít.&#8220; Její maminka jí dala pusu na tvář a Mop-Zuzanka, teď navíc ještě vypadala jako Karkulka z pohádky, mohla konečně vyrazit na ty svoje houby. Než Karkulka Mop-Zuzanka došla ke konci zahrady, maminka za ní ještě stačila zavolat:,,A nezapomeň sbírat jen jedlé houby, víš doufám, jaké to jsou a jak je poznáš!&#8220; ,,No jasně mami. Rozkaz mami!&#8220; Mop zatřásla svou plavou kšticí, otočila se jako na obrtlíku a vypravila se směrem k lesu. Kroky ji vedly směrem ke Skalním sklepům. Čert ví, proč ji to tam táhlo. Vesele si za pochodu prozpěvovala svou písničku. Nemohla vědět, ba ani tušiti nemohla, že tam právě probíhá vojenské cvičení, jehož hlavním velitelem není nikdo jiný než náš milovaný Marek. ,,Doufám, že jste to zařídili a znemožnili vstup jakékoli civilní osobě! Jestli ne a uvidím se tady promenádovat jakýkoli civil, tak si pište, že s vámi kurva zatočím!&#8220;, řekl Marek a poodešel směrem k nastoupenému davu maskáčově zelených uniforem. ,,Ano pane,&#8220; zařval kdosi z první řady. Jenže Marka jakoby něco uvnitř hlodalo, že tomu tak není. Dal pohov a běžel směrem ke svým dvěma synům. Vlastně jeho pravý syn byl pouze jen jeden z nich. ,, Pavle, vezmi si s sebou Radka a běžte zkontrolovat prostor. Já těm stupidním idiotům nějak nevěřím!&#8220; ,, Jasně tati. Už jdeme,&#8220; odvětil mu na to Pavel. ,, Jaký jasně tati?! Říká se snad: Ano pane! Tady nejsi na žádným pitomým pionýrským táboře, je ti to jasný?!&#8220;Marek byl čím dál tím ví rozzuřenější. ,, Ano pane,&#8220; odsekl Pavel. Sebral Radka a šel spolu s ním rekognoskovat ten prostor. Marek za nimi stačil ještě cosi zařvat:,, Jak tu uvidím jedinou nohu, co sem nepatří, budou padat hlavy! A to myslím smrtelně vážně!&#8220; To byla zatím jeho poslední slova, pak už se mu Pavel s Radkem ztratili z dohledu. Když se ti dva vrátili, mohlo cvičení dále pokračovat podle plánu. Všechno klapalo. Šlo to jako na drátku,dokud se k tomu cvičení na Skalních sklepech neblížila osoba, známá pod přezdívkou Mop. Vesele si to cupitala s plným košíčkem hub. Měla nasbíráno skutečně pěknou řádku druhů. Od Kozáků, přes Praváky až po Bedle, úplně všechno. Šla a do kroku si prozpěvovala:,,Já jsem Karkulka a nesu si košíček, mám ho plný malých houbiček!&#8220; Úsměv od ucha k uchu, plný koš hub - Karkulka si to vykračuje svižným krokem přímo k tomu místu, na kterém právě probíhá cvičení. Čím to mohlo být, že přehlédla obrovskou ceduli s nápisem: ZÁKAZ VSTUPU! VOJENSKÉ CVIČENÍ! Mohl za tu nedbalost snad ten zpěv, co ji doprovázel po celou cestu? Radost z nasbíraných hub? Nebo taky možná z toho, jakou dostane doma pochvalu za tolik nabíraných hub? Byla to její chyba! Její velká chyba! Vstoupila tam, kam neměla. Jak si to tak vesele peláší z kopečka, do kroku jí k tomu jde písnička, tak ji koutkem jednoho očka spatří Marek. Kompletně ho to rozhodilo. Je snad slepý? Nebo vidí, jak si tam po jeho vojenském cvičení vesele vykračuje nějaký civil? A ještě k tomu to vypadá, jako by to ani nebyl člověk, ale postava z pohádky, v níž byla hlavní postava Karkulka. No uznejte sami. Nenasralo by vás snad, kdyby se vám na pečlivě připravovaném vojenském cvičení promenádoval civil vypadající jako Karkulka s culíčky a plným košíkem hub?! ,, Co to má sakra znamenat? Kdo to sem sakra leze? Okamžitě to odsud dostaňte pryč, slyšíte?! Tak dělejte sakra něco!!&#8220; Div, že si nevyřval hlasivky. O její odsun se postaralo pár jakýchsi mladíků, účastnících se zdejšího cvičení. Poté, co byl Mop odklizen inkriminovaného prostoru, nechal si Marek všechny nastoupit do řad. Ukázal na deset chlapíků, nechal je vystoupit a bez mrknutí oka všechny na místě odpráskl! Jako by se nechumelilo! Pro přihlížející t okomentoval slovy: ,, Pro výstrahu! Příště, jak se něco podobného stane, tak vám na místě postřílím všechny!&#8220; &#8230;.. Od té chvíle se v Radkovi cosi vzedmulo. Byla to nenávist, touha po pomstě a chuť zabít. Hádejte koho? N o přece Mop Zuzanku! &#61514;&#61516;Tato dívka se nachází ve vážném ohrožení života&#8230;..


Určitě přemýšlíš nad tím, proč jsem Ti to poslala až teď. Vlastně ani nevím. Je to to,
co už si ode mě jednou slyšel. Tohle jsem Vám jednou četla v Rusáku. Ten vymyšlený příběh, který měl být první v mé knize. Ale je to taky první a poslední, co kdy v životě o takových nesmyslech, co mi navykládala hlavně Dulina, napíšu. Proto jsem Ti to poslala, aby ses ještě jednou tomu zasmál( hlavně té části s ÚČPN ).
Chtěla jsem Ti to poslat už dřív, ale&#8230; Prostě jsem se bála, jestli se mnou budeš chtít komunikovat. A jestli budeš chtít si pokecat, tak se můžeš klidně ozvat, ale přestydej Ti asi neodepíšu, protože jsem na intru a skoro každý den mám do čtyř, na intr se dostanu nejdřív v pět a na netu už bývá většinou plno. Nebo na moje icq:434-003-245. Tak se měj, zatím Pa Martina

Autor: Martina Krupová
Poslední aktualizace: 08.08.2007

nepoucim se?

Zase mám špatnou náladu,
připadám si jako bych chodila pozadu.
Proč zase věřím v plané sliby,
proč opakuju svoje chyby?
Proč se z nich konečně nepoučím,
být chladná - copak se to nikdy nenaučím?
Vždyť slíbila jsem si,že už nebudu trpět znova,
že už nenaletí na ty sladká slova.
Nechtěla jsem trpět a zas zklamaná být,
jen naplano o lásce snít.
Jenže jsem to nezvládla,
touha nad slibem převládla.
Zase se tu objevil kluk,který mi popletl hlavu
a já jsem se ocitla v pasti znovu.
Opět jsem do úletu zapletla city,
nevím kam jsem zahodila své kryty.
Které mě měli před kluky chránit,
nechat se svést &#8211; v tom mi měli bránit.
Líbil se mi,ale neměla jsem s ním začít spát,
vždyť vím,že neumím si dlouho jen hrát.
Jenže on to umí,stačí mu moje tělo,
nezajímá ho,co by moje srdce chtělo.
Jemu je to jedno když tak mě nechá,
on jen sex u mě hledá.
A já doufala,že s ním konečně poznám štěstí,
ale zase jsem jen dostala tvrdou pěstí.
Já už nechci kluka,
zatím mi každý způsobil jen muka.
Každý mě využil a nechal být,
nemám důvod lásku chtít.
Raději chci sama zůstat,
netoužím zas ránu od života dostat!

Autor: wiitch
Poslední aktualizace: 06.04.2006

Nezabrala

Tahleta holka byla prostě kočka!
Každej z chlapů na ni pulil
ty svý mlsný očka.
K vyjímce jsem nepatřil,
však dodal jsem si odvahu,
tiše jsem ji oslovil
a pozval někam na kávu.

Dočista mě odpovědí
na samý dno přibyla,
když mi klidně bez výčitek
na můj návrh pravila:

Hele milej frajere,
tvý tokání mě nebere.
Říkám ti to přímo,
nejsem holka laciná,
piju jenom dobrý víno.

Pokud nejsi solventní,
hoď tam rychle zpátečku,
na milostný žvanění
si ulov jinou - blbečku!

Nevím jak to poznala,
že mám prázdný kapsy,
jen se tiše usmála
a přivolala taxi.

Kdo by nebyl celej paf,
po takový jobovce!
Počkej, budeš litovat!
Stejně skončíš ve stoce!

Autor: Elis
Poslední aktualizace: 27.03.2006

pouceni

Nevím co mám dělat teď,
přijde mi strašně zvláštní tenhle svět,
víš můj první názor na tebe,
nebyl moc pěkný,teď stydím se za sebe.
Odsoudila jsem tě,aniž bych tě poznala,
ale mám tu čest,abych to přiznala.
Je to strašně povrchní- vím,
ale už to změnit neumím..
Jen teď vím,že jsi fajn,
a že za svou lhostejnost budu platit tvrdou daň.
teď mě něčím zvláštním lákáš,
ale ty mi zas pro změnu odstup najevo dáváš..
Bavíš se se mnou ale cítím odsup,
už jsem promeškala do tvého srdce nástup.
Myslíš,že jsem jen blondýna hloupá,
asi si říkáš: &#8222;Marně v něco doufá&#8220;&#8230;
Nevím proč zrovna ty,
ale chtěla bych líbat tvé rty.
Nejsi krásnej,ale fakt mě dostáváš,
divným způsobem mě ovládáš.
No jenže vím,že smůlu mám,
tvůj názor na mě dobře znám.
A myslím,že nepůjde změnit,
ale z toho můžu jen sama sebe vinit.
Třeba se aspoň poučím,
a snad si příště naději nezničím&#8230;&#8230;..

Autor: wiitch
Poslední aktualizace: 06.04.2006

Slepička a Pejsek

Já jsem pejsek koledníček,
daruj,slípko,pár vajíček.

Co ti dám?Co ti dám?
Kuřátka ti ohlídám.

Autor: V.Krejčí
Poslední aktualizace: 27.12.2005

Sliby naivity

Zítra ráno na bílém sněhu
můžeš najít v jiném něhu
můžeš slunce, nebe mít
můžeš radostí jen žít
můžeš být vítězkou běhu.
Zítra štěstí budeš mít
budeš vším
čím chceš jen být
můžeš létat nebo plavat
klidně odpoledne vstávat
můžeš bezstarostně žít.
Vždyť ráno je čas, kdy sny se plní
nechcem zahnat to kouzlo ranní
než se rozplyne jak dým
realita bude vším
čím jen náš sen není.
Nechtějme ale stopit čas
třeba co bylo, přijde zas
ta slovíčka, co tě povzbudí
svit sluníčka, jenž tě probudí..
A tak nech promluvit hlas
toho druhého v nás&#8230;

Autor: Jan Máchal
Poslední aktualizace: 13.06.2007

(Bez názvu)

Zlodejko ma si proste nadherna to vim kdyz te
zrim si laskou mou
jedinou tak te nezne polibim to radsi zemrit nez
zit bez tebe chtel bych s
tebou hledet do nebe

(Bez názvu)

Venku je hnusny pocasi,
ja premyslim o necem co te potesi,
snad Ti tato basnicka zatim postaci,
az se potkame bude to jinaci.

miluju Te ty to vis, mam napad poletime spolu na
mesic.
jen ty a ja spolecne, budem premejslet horecne,
co dat ti mam??
jedine lasku velkou jako tram.
tram?? to je na to co citim moc male.
ja citim jak ma laska k tobe slabne,
ale zatim rict muzu: miluju te
broucku saz se to napravit.
miluju te Ondro

Autor: Nickol (14)

(Bez názvu)

Odchazim ja,nebo Ty??
Chci se zbavit bolesti,
chci jit i pryc.
Nechci Te ztratit,
zahodit klic.
Chci jen par vzpominek,
chci trochu nehy..
nechod pryc..
Jsi prec me sneni..
Vzpominka boli,
at na cokoliv.
Na vsechny chvile,
stravene v cile..
Cil nasi snahy,
tak "prosty" a "maly".
Nechod jen pryc,
prec neznicis
NIC

Autor: Boruvka

(Bez názvu)

Polibek je pouhy klam,
spojeni dvou lidskych tlam.
A co se tim docili?
Prenesou se bacily!!:o)

Autor: Alena Cerna

(Bez názvu)

Vypovedel jsi me ze zahrady lasky a vzal mi klic od jeji
brany a ted
jen chodim okolo a tise zavidim tem, kteri do ni mohou
vstoupit.

Autor: Alena

(Bez názvu)

Nic nema smysl bez lasky v srdci, nic nema smysl, kdyz Ty
tu nejsi.
Chci Te jen libat a hladit Tve vlasy, neni to mozne, ze
snu jsou kusy.

Autor: Alena

(Bez názvu)

Cauky moje mila,
kdyz spinkas, jsi tak roztomila.
Ani o tom nevis,
kdyz hladivam te po tvari.
O cem asi snis,
kdyz lezis na mem polstari?

(Bez názvu)

Divny pocit mne nahle prepada
a slzy tlaci se ven.
Je konec roku a neco noveho mi pripada jak
nekonecny sen -
sen co mneni se v nocni muru a nenecha mne v klidu
spat,
schyluje se k pulnoci a ja - ja zacinam se bat!!!
Vidim pred sebou postvy netvoru, ci lidi? Lidi
snad.
Smatram ve tme a hledam oporu,ktera rozsviti a
pomuze mi znovu vstat.
A tim skonci ten neklid ja budu moci v klidu spat
a rano probouzet se s nadeji ze se budo moci smat!!!

Nejčtenější básničky

[1486-1500/4164]   ^   << 1 ... 50 ... 80 ... 90 ... 96 97 98 99 100 101 102 103 104 ... 110 ... 120 ... 150 ... 200 ... 250 ... 278 >>

URL adresa stránky: http://basnik.alikuvkoutek.cz/?
Alíkův koutek | http://www.alikuvkoutek.cz | webmaster@alikuvkoutek.cz
Copyright (c) 1998 - 2013 Martin Cetkovský (webmaster@alikuvkoutek.cz)
Alíkův koutek | webmaster@alikuvkoutek.cz | Administrace
Copyright © 1998 - 2013 Martin Cetkovský | Portions of Design © 2005 Jan Klesnil
Veškeré pravopisné chyby jsou záměrné a mají Vás pouze pobavit (ale napište mi o nich :D).