Alíkův koutek - Básník

http://basnik.alikuvkoutek.cz/?


[ Přeskočit na obsah ]
Internetový koutek Martina Cetkovského | http://basnik.alikuvkoutek.cz/? | http://www.alikuvkoutek.cz/?

Alíkův koutek

Básník


[ Zpět na navigaci ][ Přeskočit na obsah ]

Vítejte ve světě básniček!

Nejčtenější básničky

[2236-2250/4164]   ^   << 1 ... 50 ... 100 ... 130 ... 140 ... 146 147 148 149 150 151 152 153 154 ... 160 ... 170 ... 200 ... 250 ... 278 >>

O smrti II.

Hniji v Zemi, ne zas tak sám,
hniji s brouky a červi,
cítím se teď,
jako bych měl tisíc stran.

Hniji ve tmě a tichu,
je tady zas ta krysa,
co válí se v mém břichu.

Hniji v Zemi, skoro sám,
žádné nebe, žádné peklo,
byl jsem lidmi oklamán,
tak proto, hniji v Zemi.

Naštěstí ne zas tak sám.

Autor: Shatry (Tomáš Petrov)
Poslední aktualizace: 23.08.2005

O vřesu

Slunce stárlo
den ze dne
Večer nesu
kytku vřesu
ze starého lomu
Ale komu
Snad ji neminu
Ukrad jsem ho podzimu
A slunce je starší o jeden den

Autor: Dany
Poslední aktualizace: 17.12.2005

O životě

Kde se tu vzal?
A kdo za jeho vznikem stál?
Nikdo o životě nic neví
A muže být mladý,nebo starý
Na věku nezáleží
Otázka na tohle tajemství
Někde jinde leží
Však nikdo neví kde?
Je někde dobře schovaná
Hledá se hledá
Je hodně žádaná
Tahle odpověď
Nevyčíslitelnou hodnotu má
Hloupí honí se za odpovědí
Chytří však vědí
Že žádné není
Tak kde se tu život vzal
Všichni honíme se zatím dál a dál

Autor: Šefčík Pavel
Poslední aktualizace: 18.01.2007

Pocity na miskách vah

když se večer přehoupne do noci
když už se ti chce spát
nečekáš že by ses dozvěděl něco..
co by tě nutilo vstát
co by tě vytrhlo z usínání

ty víš, že to nebyla nedůvěra tvá
ta je přece přirozená
člověk se tolikrát spálil
nejde věřit hned..
čekáš a necháváš svůj protějšek
aby ti říkal
aby ti o sobě povídal, svěřoval se
aby ti o sobě říkal a ty se někde
rozhodneš
ani o tom někdy nevíš, kde přesně to bylo
ale víš, že věříš,
že zase důvěřuješ.

a najednou máš strach,
strach tomu druhému říct,
že jsi mu nevěřil
strach
že by tě ten člověk odsoudil
že by tě odmítl, že bys ho ztratil

a tak mlčíš
a přemýšlíš, jak to říct
a čas plyne a čím dál tím víc
je to težšší
ale říct to musíš
a pak..

když to řekneš,
není to úleva
necítíš oddych, je to..
jaký?
horší?

víš, nejde o to, že jsi mi nevěřil hned,
nejde o to, že sis myslel něco
a pak postupem sis názor upravil
nejde o to, žes mi nevěřil,

jde o to, že jsi měl strach být upřímný
strach, že bych s tebou přestala
mluvit, psát ti
a tím,
tím jsi mi ublížil.

tím jak jsi čekal, jak jsi sbíral kousky odvahy
abys mi pak řekl to, co tě trápí
na jednu misku vah ji dal to špatné
a chtěl jsi to vyvážit tím krásným

jenže to nejde.
já to neumím, neumím to takhle cítit.
přemýšlím..
nad tím vším.

vím, že jsi se mi omluvil
a děkuji za slova tvá
za slova upřímná
za slova v kterých bylo tak moc citu
za to jedno slůvko "promiň"
děkuji.

přemýšlím..
dej mi čas, prosím..

Autor: Jenny
Poslední aktualizace: 12.05.2007

Přítelovi

Znám jednoho dobráka,
moc milého člověka.

Je mi ze všech nejbližší,
poradí i utíší.

Je to opravdový přítel,
je takový anděl bez křídel.

Srdce má jak hrsku peří
měkké, milé neudří.

Hrstka peří velmi křehká,
nesmíš foukat ani tleskat!

Peří by se rozlétlo,
srdce by se rozbreklo.

Je to člověk bez zlosti,
má jen velké starosti.

Pomáhám mu jak jen můžu,
přesto mu moc nepomůžu.

Opravdu se snažím moc,
ale on je nad mou moc.

Je to přítel s velkým darem,
jeho slova jsou jak pro muže harém.

Jedna věta z jeho duše,
pomůže i malé muše.

Autor: Baruška, 15
Poslední aktualizace: 09.02.2006

Pujdu do nebe

Pujdu do nebe, ktere je plne diskotek,
krasnych kluku a osklivych holek.
Spousta cokolady a slunicka jen,
tak predstavuji si svuj den.

Myslis, ze jsou v nebi zlodeji?
Ne, ti prece patri do pekla,
tim vsem hodnym davaji nadeji,
ze se s nikym zlym nesetka.

Pujdu do nebe, ktere je nad nami,
pujdu do nebe, sama bez mamy.
Jednou vyzvedne me andelicek,
pozor - tohle neni vecernicek;

Je to kruta realita,
nejen smesna banalita.
Pujdu do nebe,
uz me to ani nebere.

Autor: Ella (20)

Půlnoční veršované drama

Svítá
Pořád chce se mi spát
Ovšem kdos řekl
Pojď si hrát
Před ním jsem tedy smekla

Byla to nebezpečná hra
Tu ten stejný začal se smát
A začli jsme si tedy hrát.
Toho se každý bojí
V nebezpečí jen tak někdo neobstojí

Hlas bez těla,hlas zmaru
Jenž stále pravil
Drž se pravidel které kladu
To stačí abys přežil.

Chodby plné nenávisti
Chodby plné zašlých stěn
Pavouci chtějí pavučinky plísti.
A k tomu tma jako by ani nebyl den.

A hle zvedl se vítr
Chladno..přitom letní den
Objevil se znovu hlas
Hlas,který vydal sten.

Děs a hrůza proběhla mnou
Hlas jenž byl doposud bez těla
Našel vlastníka zahaleného tmou
Vlasy vhozené do čela
Nechali mě opět samotnou.

Tu strach ve mně rostl každým krokem
Krokem obestřeným tmou
Vžírá se do mě velkým hrotem
Bojím se zůstat samotnou

Zas uslyšela jsem ten hlas
Znovu hlava,potom tělo a pak se začal smát
Blížil se ke mně zas a zas
Bojím se a víc nechci hrát.

Pravil svým hnusným hlasem
Cožpak ty už nechceš hrát??
Hlas jakoby švihnul lasem
A já se začínala kát

Kousíček plul nad zemí
Přistupoval čím dál blíž
Kolem něj byl mlžný opar
Ano,jako duch se choval

Víc už nechci hrát
Slova jsem zařvala
Hlas můj prořízl tmu a já na strach přestala dbát
Najednou zima,až jsem se otřásla

Potom mě,ale zas strach pohltil
Stín totiž zas přišel blíž
Přála jsem si aby už nechodil
Jen krok a dál už nesmíš.

Těsně přede mnou se zastavil
Pohled na něj mě doslova ohromil
Jeho zklamaný pohled mě úplně vyřídil
Bodla ve mně výčitka,mrzí ho to a svůj pohled neměnil.

Dotkla se mě jeho ruka
A já ucítila chlad
Ucukla jsem..jeho dotyk mi činil muka
Naráz zšeřilo se jako by tu byl temný mrak

Potom zčista jasna mu pohled ztvrdnul
Hlas však zůstal neměnný
Řekl:tak jdi a celý ztuhnul
Kam?? ptám se já,můj výraz kamenný

Nevím jdi odtud pryč,pryč ze sna
To je sen?? Ptám se celá ohromená
Sníš tohle je totiž pouhý blud
Odejdi&#8230;nech být mě a můj osud

&#8222;Jaký osud&#8220; ptám se
&#8222;Osud zatracence&#8220; odvětil
jsem zvědavá znám se
tak jsem se ptala,on to však asi netušil

Zatracence??
Překvapen nad mou otázkou řekl
Ano hrát,nikdy nespasen
A potom si klekl

Běž&#8230;pustit bych tě neměl
Přesto jdi.. tam těmi dveřmi
Ukázal přes tmavou chodbu
Dostaneš se jimi k vám,věř mi
Tak vyslyšel mou nevyřčenou prosbu
Kývla jsem a rozběhla se chodbou
Pozorovala jsem je jak odbytou cestou rostou
Nakonec doběhla jsem k nim
Naštěstí jsem ani nepotřebovala klíč

S trhnutím jsem se brobrala
Byla jsem doma ouchacha
Potom jsem ale s šokem zjistila
Že ruka umrlce mě moji ruku dotykem spálila

Cožpak to nebyl sen??

Autor: Kirsta
Poslední aktualizace: 24.06.2006

Ráj

Až skončíš život ten,
co trápí tě na zemi,
najdeš věčný pokoj
v překrásném kraji.

Až skončíš tu svou pouť,
přes kterou břemeno musíš nést,
už nebude tě trápit souš,
která na srdci chladne.

Nenávisti zbavíš se,
když milovat budeš
a když zle zachováš se,
vymstěn za to budeš.

Po smrti najdeš věčný svit,
jenž prospěje tvé duši,
a milovat budeš chtít
všechny své nejbližší.

Autor: Michaela Kyzeková
Poslední aktualizace: 20.05.2005

realita života

Žádn neví, co je láska, dokud otec nenapráská. Hodně piva, hodně vína, nejdřív dceru, potom syna.
Polibek Ti posílám, ale zatím planý, až zase sejdeme se, dám Ti ten pravý!

Autor: Ančí
Poslední aktualizace: 04.04.2007

Sadam

Sadam byl nalezen v ukrytu,
pobliz sveho rodneho mesta Tykritu.

Americani ho tam nasli s penezmi,
byl tam jak krysa zalezli.

Autor: Ptak (13)

Samovolný vězeň

Plivají mi k nohám denně,
jsme tu všichni úmyslně,
každý z nás má důvod svůj.

Tvůj úsměv mi bere síly
a stejnokroj černobílý
tisknu k sobě stůj co stůj.

Má cela špinavá tajemství mé ukrývá,
nezoufej, nedoufej, vždyť máme čas,

na věži mi odbíjí
biologické hodiny
a poklad se skrývá v nás.

Sedím tu a čekám spásu,
zločinec, co hledal krásu,
vloupal se, kam nesměl jít.

"A teď zoufám, teď tu hynu!"
Ublížil a cítí vinu,
možná je čas odejít.

Odchod ale není snadný,
vězeň není nikdy kladný,
v pohádkách se zloduchem,

čeká jenom na rozsudek,
odpuštění? Skutek utek
s cigaretou za uchem.

Nostalgie, stará kráva, moje city neovládá,
no tak se zpovídej ze skutků svých.

Je to pláč anebo smích,
papírový kapesník
setře ti smrtelný hřích.

Naivita pořád roste,
píšu vám to asi po sté,
nač si osud nalhávat,

karty, nebo kyvadlo,
život je jak divadlo,
smíš vždy premiéru hrát.

Život je jak vězení, jen je víc míst k sezení,
každý, kdo omdlívá, nabývá sil,

nezbývá, než hledat dál,
než aby se vězeň bál,
co mu osud nadělil.

Autor: Kris Vaňková
Poslední aktualizace: 17.10.2008

Smrt

Ještě nedávno jsem byla šťastná.
Teďka smutek ze mě teče,
osud životem mě vleče.

Ještě nedávno jsem žila ráda.
Teď ani nevím proč žiju
a malými doušky pomalu smrt piju.

Žít už se mi nechce.
Až nebude co pít,
nebudu už žít.

Někdo mi rady našeptává,
někdo mi ochotně radí.
Někdo říká, že můj život někomu vadí.

Můj život byl kdysi jako pohoří,
teď je jako údolí nízko,
smrt je blízko.

Ten někdo mi opakuje pořád stejnou větu:
Na tvou svíčku paní v černém fouká,
ošklivě se na ni kouká!

Autor: Ansavea
Poslední aktualizace: 23.06.2005

Smrt klasika

Slzy ukryte pod stranami knih
Moudrost, humor, vtip i sarm
Vse, co dalo se vycist z nich
Zmizelo nam buh vi kam

Zastupy blaznu, co ctili rad
nesou na bedrech cizi pravo
Osudy, o nichz dalo by se psat
Kam zmizelas, slavo?!?

Znarodnena sneni
Mista cinu, nasich hrichu.
Skutecnosti opareni
Se slzami oddame se smichu.

Jsme prozrazeni
Uz jsme zase prozrazeni
A bily kamen na znameni
dava utechu, kdyz klame
V hluche loutky promeneni
Dohrajeme, jestli to vzdame

Predstaveni skoncilo
opona skryva tu smesnou bidu
Umeni najednou zradilo
Za oponou vysmiva se lidu

V divadle samoty dnes uvezneni
Nevnimame dej hry v nas
Troufalost zustat zmenila zneni
Krade zbytky nasich kras

Prozrazeni
Uz jsme zase prozrazeni
A bily kamen na znameni
dava utechu, kdyz klame
Byt ubozi, tak zatraceni
Nasi mysl doba ve vetru lame

Lidumylna predstava
ze maska spatnou tvar zmeni
Ta tam je lidska odvaha
Bez ni jsme odstaveni

A kde je ucta?!
Zamkla usta.
Brani ranu, co nezarusta.
Kniha bez slov, zcela pusta.

Zastupy vet, co mizi v prachu
Dny, tydny, mesice i roky.
Odvracene tvare plne strachu.
Napady sotva na dve sloky.

Prozrazeni
Uz jsme zase prozrazeni
A bily kamen na znameni
dava pravo tem, co veri.
Z marnosti nadeji unaveni
Skalu do rukou narodu sveri.

Naposledy vybavit si jeho tvar
jez v dejinach se skryva
zivot zmenil se v slabikar
Nelze z nej cist, vse v celek nam splyva.

Autor: Hanina (17)

Spasení

Výročí úmrtí milého tvého,
roky a měsíce pohublé touhy.
Proč krájíš života probdělého,
vyhaslé oči, smutek je dlouhý.

Budete spolu?

Zastav se a počítej dávky,
šťastných chvil jež běží hlavou.
Myslíš že stojíš na kraji lávky?
Podívej na ptáky, vzduchem plavou.

Nekoukej dolů.

Odbíjí půlnoc životních snů.
Nečekej na mě, jednou se vrátíš.
běž za mužem bezpečných dnů
jen tak svůj žal odmitneš, splatíš.

U mrtvých stolů.

Autor: Viviana Mori
Poslední aktualizace: 01.05.2007

Šťastna

Proč měla bych mlčet a důležitost štěstí tajit?
Proč?Když v náručí Tvém já slova lásky lehce mohu najít.
Já musím mluvit.
Na klubíčko naděje si namotat ta slůvka lásky.
Až bude sen můj splnitelný,až budou blízko Tvoje vlásky,
pak Ti vše řeknu.
jak každou malou chvilku-CHCI TĚ.
Jak mám Tě ráda,jak MILUJI TĚ.

Autor: mamakkk
Poslední aktualizace: 22.10.2005

Nejčtenější básničky

[2236-2250/4164]   ^   << 1 ... 50 ... 100 ... 130 ... 140 ... 146 147 148 149 150 151 152 153 154 ... 160 ... 170 ... 200 ... 250 ... 278 >>

URL adresa stránky: http://basnik.alikuvkoutek.cz/?
Alíkův koutek | http://www.alikuvkoutek.cz | webmaster@alikuvkoutek.cz
Copyright (c) 1998 - 2013 Martin Cetkovský (webmaster@alikuvkoutek.cz)
Alíkův koutek | webmaster@alikuvkoutek.cz | Administrace
Copyright © 1998 - 2013 Martin Cetkovský | Portions of Design © 2005 Jan Klesnil
Veškeré pravopisné chyby jsou záměrné a mají Vás pouze pobavit (ale napište mi o nich :D).