Alíkův koutek - Básník

http://basnik.alikuvkoutek.cz/?


[ Přeskočit na obsah ]
Internetový koutek Martina Cetkovského | http://basnik.alikuvkoutek.cz/? | http://www.alikuvkoutek.cz/?

Alíkův koutek

Básník


[ Zpět na navigaci ][ Přeskočit na obsah ]

Vítejte ve světě básniček!

Nejnovější básničky

[4036-4050/4164]   ^   << 1 ... 50 ... 100 ... 150 ... 200 ... 250 ... 260 ... 266 267 268 269 270 271 272 273 274 ... 278 >>

Tulipany

Jednoho slunecneho rana
Kdyz v televizi zas hlasili mraz
Uklouzla civilizace na ledu
A pri padu zlamala si vaz

Tak kleci tam u kyticek
A ocickama pitome pomrkava
na umirani mest a zmar
V paralyze tezko vstava

Lezi tam a zira do zelene
A do cervene plamenu a mrtvych tel
Kvuli stromum marny zapas
Nikdo nevidel

Beznadejnou sanci ma
Ze by se zahojila
A tak mezi tulipany
Dusi vypustila

Torzo zvedlo se pak
A kracelo dal
V tulipanech dusi lidi
Nikdo nehledal.

(Bez názvu)

Proteka mi vlozka
Uz na vsechno se**
Odchodakem k zachodum
Zoufale se deru

Pred zachodem fronta
Sere me to vsecko
Do kabinky prede mnou
Cpe se male decko

Tak predbiham, co se da
Neni to na skodu
Beztak babka prede mnou
Ma uz po prechodu

Ziju! Kalhoty jsem taky
Nejak zachranila
Pro jistotu toaletak
Jsem tam obtocila

Snad vydrzi to domu
Jestli ne, to nastve
Holce s flekem na prdelce
Zbyva jenom masle

(Bez názvu)

zabili
za dvanastou svita.
Chulim sa v perinach pred svetom skryta,
karusel myslienok sa kruti.
Nezbavim sa ho uz nadosmrti.
V klietke mojej hlavy
zurivy lev sa nikdy nezastavi.

Autor: Alzbeta (24)

Naposled

Odjizdim od tebe a chce se mi rvat,
vim uz dlouho, ze nechtel jsi pri mne stat,
ac mas me rad.
Uprimnost se ceni, ale od tebe boli,
ta slabost pro tebe me vzdycky skoli.
Posledni pusa a posledni vzdech,
kdyz dlouze libas me, tak tajim dech.
Odevzdavam se ti uplne cela,
prave ted je to presne to, co bych chtela.
Chci byt jen tvoje a to ted hned!
Pred spanim reknu si:
Bylo to naposled!

Nemilosrdna realita

Po vystraseny noci znovu rano svita,
zacina dalsi vsedni den,
slunce nas rudymi paprsky vita,
ve vzduchu lidska spina lita,
zamoruje ho jako kuraka hlen.

Zeme poti krev a slzy roni,
za vyvrazdovani jeji prirody,
priroda je ubohy psanec na uteku,
vola o pomoc a na poplach zvoni,
kdo ji vyleci a poskytne utechu?

Zeme se v krutych bolestech sviji,
ve sve slasti ji clovek ztraci,
tezkymi udery ji ubiji,
ona se do propasti naveky skaci,
ostatni z toho ve strachu ziji,
zeme nam s uroky vsechno vraci.

Ma vubec smysl,
tim zatezovat mysl,
osud nas vsechny stejne nemine,
vse viditelne jednou pomine
a kouzlo zivota zahyne.

Dokud zijeme ve svete utrpeni,
jez pro vetsinu je
a pro nektere neni,
ma cenu probirat politiku
a verit, ze Ti co vladnou,
udrzet mir pro nas zvladnou,
prece nechces diktaturu v okamziku.

Rozpolcena je ta dnesni doba,
zdola ji nahlodava chudoba,
shora bezmocna vyssi spolecnost
hlta stale vic a nema dost,
kdo by na tohle nemel zlost?!

Jednem je dopran dlouhy zivot,
druhe suzuji a trapi nemoce,
oni tez chteji poznat pozemske ovoce
a uhasit zizen u cistych vod.

Straslivym obrazem jsou vecerni zpravy,
oblikaj si na sebe pochmurny havy
a zdalky nahlidnes do nitra valky,
kde bez milosti vrazdi se davy.

Lidi laka krev a bodani noze,
misto slov ve vzduchu litaji kulky,
stelou si navzajem smrtelne loze
a navic se ozyvaji atomove hrozby,
atentaty drti lidi na kusy,
verici dal vzyvaji sve mirove prosby,
o rozpoutani pekla se zas nekdo pokusi.

Nas udel ve svete je neustale bloudit
a spravnou cestu hledat,
ostatni lidi soudit,
nikomu nic nedat,
nikomu neverit,
nikdy se nesverit,
z krajiny vecne tezit,
lidi zneuzivat
a pak se na to divat.

Slunce zvolna zapada,
hrejivou zari hori,
jak prenadherne vypada,
kdyz do zeme se nori,
zustava jedna zahada,
nebyl tenhle den nas posledni,
snad se zitra rano rozedni.

Solo pro klaviristu

Prsty me zkrehle
hladi jemne klavesy.
Bojime se jeden druheho,
kazdy vime svy.

Noc tizi jako
zavazi na misce vah.
Ja sedim u klaviru
a mam strach.

Ceho se jen bojim.
Ze by stari ?
To uz davno prislo
a ted mi zivot mari.

Obavam se lasky,
co kdyz prijde zas ?
Jen se na me koukni,
uz odesel muj cas.

Nebudu uz nejspise
umet milovat.
A divce sve
srdce pukajici dat.

Ted mam posledni
solo na klavir.
A pres klavesy slzy me
stekaji do Vltavy.

Tak tedy hraju.
Vedle - oh, pardon.
A ted - zase falesny ton.
No co tak koukate ?
Nejsem Duke Ellington.

Cista duse(pro Dominika)

V prstech si s bilou ruzi hral,
na lidi kolem se usmival
jasnyma ocima cloveka,
ktery nic zleho neceka.
Vsechny lidi mel moc rad,
chtel si s nima povidat.

Ale lide prosli kolem,
nekteri ,,jen" se zlym slovem,
jeden po nem neco hodil,
druhy ho hned napodobil,
ostatni sli za svym snem.
Pro ne to byl vsedni den.

Stal tam sam,srdce na dlani,
na tvari slzy zklamani.
Septal svuj pribeh vetru a kvetum.

Autor: Markee (16)

(Bez názvu)

Byl jen stroj, ktery
zil svuj zivot.
Nedostal prece jeho kratky zivot k tomu,
aby nekomu pusobil potize.
Nakonec stejne zemrel.
Provozoval sex, jen aby se citil fajn.
Den, kdy ztratil soudnost,
se pomalu vzdaloval,
jakoby nikdy ani nebyl.
Jeho duse pomalu mirila do pekel
a ten proces byl cim dal tim rychlejsi.
Nakonec se modlil k bohu.
Proc???
Byl jen jako panenka,
ktera zila svuj jednotvarny zivot.
Honba za bohatstvim a uspechem
byla nekonecna a odstrasujici.
Mozna by jednou byl lepsi,
ale zivot mu utekl jak voda
a ON si proste nestacil
v tom kratkem case uvedomit
sebe sameho a zamyslet se.
I presto ze stale zil,
byl jiz mrtvy,jako spousta dalsich.
Kazdy dalsi spatny skutek,
jako by se mu vryval krvacejici jizvou
do kuze a kazdy si toho vsiml.
V techto okamzicich zacinaji lide brat drogy.
K cemu?
Ted se tim uz nic nezlepsi.Naopak!
A tak se dal postupne nicil a umiral.
Nemel silu zacit znova-mozna ani nechtel.
Nemel silu zit a zachranit tenhle svet,
Ktery zacina umirat stejne jako ON.

(Bez názvu)

Vlastni stin me leka,
ma duse nemuze spat.
Tenhle svet me do oci seka,
ma mysl zacina tat.

Svet stale na neco ceka,
uprostred smetiste casu musim stat.
Porad vic lidi pred casem prcha,
uz si navzajem nemuzem lhat.

Vetsina lidi si na kolena kleka,
a snazi se cas zastavit dal.
Ale jejich snaha je marna,
jen tenhle svet muze cas krast.

Autor: Peta O. (14)

More svetel

Propasti lidi,
blesky bouri je bori.
Oci tela sidi.
Tim, ze moc se jim dvori.

Tajnosti tel lidskych bytosti
v plamenech vasni uhori.
Chranene jen lidskou chtivosti
mezi sebou dotyky hovori.

Postavy z kristalu
Odrazy obrazu z ohnivych pekel-
platna, ktera odkryvaji se pomalu.
Ztraci se v mori svetel

Brana smichu,
stavena v meste hrichu,
Proklina mraku tvare
na nebi kvetiny k paprskum vaze

Odletat na kridlech dnu
a padat v sidle hvezd
Bloudit labyrintem snu
Na chvili se vznest.

Po nebi se plouzit
mezi oblaky krouzit
Pak psat dlani
do nich sva prani.

Zare stupnuje rozruseni.
Lodka utopila se v mori.
Krik zmizel v rozezneni.
Nadeje v nem shori.

Probuzene sneni,
z krasy stal se hrich.
Naposledy citit se utajeni
Skryvat se v oblacich.

Utopit v bouri prikazu
prosby z ohnivych pekel
Topit se v siluetach z obrazu
Ztratit se v mori svetel.

Autor: Hanina (17)

Snih

To tenkrat byla zima,
cely dlouhy roky zima.
A nechtela skoncit.

Jen prazdny domy v zahradach
Nebe, slunce, svedomi jak kusy hliny.
Vlastni stiny, z nichz sel strach.
Bolesti z dlouhy chvile zahanet spliny.
Vsude kolem jen snih, co neumi tat..

V rukach skryla se trocha cizi sily.
Prodana mysl tim mrazem zamcena.
Rukou hladit vystouply zily.
Jen duse prazdna, svlecena.

Ucit se barvy rozeznat
Vnimat vsechny jeji odstiny.
Zapomenout umeni znat
Sam se svym stinem se prat
Prohrat a pak se tomu smat.

Vnimat
svetla, obrysy, barevny kruhy
Dychat
zivot stvoreny z cerny duhy.

Touha blazniva, vecna.
Svou pravdou musi si lhat
Bila milenka v rukach vdecna..
Davat, brat,.mit rad.

Jen tak bezet, z mista se hnout
Vzteky svirat svou pest
Jen na chvili z povinnosti se zout
Ztracet se v labyrintu cizich mest.
Prat si vlastni kridla, chtit letat
byt bliz vlastnim snum
a bez prestani hledat
pristav k novym dnum,
v nem libat ruce hrisnikum

Obrysy na zdech,
Smysly nesmyslu skryji prazdny pohled na chvili..
Topit se, ale uz nehledat druhy breh
Vnimat jen snih, a cekat az zesili

V tmave ulici svetlou myslenkou svet si tvorit,
kdyz smutek oci leskly drazdi.
A za chvili vsechno zas zborit.
Blazen stesti si vrazdi

Mlcet. Kricet.
Zpivat. Na ruce se divat.
Podlehat
Jeste chvili podlehat.

Zapominat
Nevnimat.
Ztracet
Pocity stesti.

Bloudit v tom mnozstvi okamziku
usinat v dablove naruci.
Vnimat duvod vnitrniho kriku
dat telu, kdyz si poruci..

Odepirani vlastni radosti
svirani sama sebe davkou zapomeni
Utapet se ve vlastni litosti
vztahy, zivot. uvezneni

Neznat duvod
nepremyslet,
Jen doufat, ze dest uz nic nezmoci
Tak moc tmavej je svet
a presto barvy, samy barvy, pali do oci.

Bubny, kameny, tony.. znit.

Jen vnimat,
jak pada snih
Vsude pada snih
Na nas pada snih.

To tenkrat byla zima,
cely ty dlouhy roky jenom zima.

Autor: hanina (17)

Nahly odchod

Odesel jsi bez rozlouceni,
ktere povzbuzovalo mlceni.
Ted v sobe mam jen tichy plac.
Nikdy nezapomenu na tebe,
co hledel jsi na sebe.
Pohltila te voda a tma,
proc? Na to neprijdu sama.
Odesel jsi od nas nahle,
a skoncil takhle.

Silnice zdala se ti mala,
byla to chyba draha.
Vzpominam na ty dny hezke,
ktere vymenily chvile teskne.
Uz nikdy te nepotkam,
vlidna slova nedam.

Odesel jsi zdrav a mlad,
nic najevo nedal jsi znat.
Zbyl uz jen ten popel,
po te co jsi odjel.
Nyni je tu hnizdo,
ve kterem zbylo misto.
Pisu ti pozdrav posledni,
i kdyz uz se ti nikdy NEROZEDNI.
Pro Bobsa Olse muj pozdrav posledni

Autor: Eliska (17)

Sex je jako kliste, chci ho ted i priste Chci ho zrana, chci ho

zvecera, manzelka by z toho brecela. chci ho v lese, chci ho v poli ,
manzelku uz z toho boli.......................................

Autor: Petr

Zima

mi pritavila
cigaretu k prstum
lahev ke rtum
tebe
ke me.

Autor: Garcia (18)

Navzdy spolu

Venku pada snih a ja cekam jestli
odpovis,vzdyt vis
rada te mam a za jinymi se uz dlouho nedivam.
Mam te rada vic nez sebe
byla bych snad schopna snest ti i nebe.
Snad jen kdybys me mel trochu rad
a byl bys ochoten mi kus svyho srdce dat.
A tak tady kazdy den na okne sedim
a smutne do bileho nebe hledim.
Snad se i modlim a i kdyz nejsem verici,vidim hvezdu svitici ,hvezdu
nadeje.
Jenze proc ta hvezda bledne a hasne,vzdyt vypadala tak bezradne a
krasne?
Proc zacinam videt svou budoucnost bez tebe zcela jasne.
Proc te zima obelhala,proc ja doma klidne spala.
Proc si te smrt sebou vzala.Svet pro me ztratil lesk a svou zar,ja chci
znovu videt tvou tvar.
Uz nikdy nebudu s destem ronit slzy,uz vam nikdy nereknu mam vas rada a
to me mrzi.
Uz nedotknu se stolu,nebudu se ani divat dolu.
Nevahala jsem udelat krok a uskutecnit tak svuj posledni skok.
Ted letim z okna dolu,snad potkame se tam kde budeme NAVZDY SPOLU

Autor: Lucka (15)

Nejnovější básničky

[4036-4050/4164]   ^   << 1 ... 50 ... 100 ... 150 ... 200 ... 250 ... 260 ... 266 267 268 269 270 271 272 273 274 ... 278 >>

URL adresa stránky: http://basnik.alikuvkoutek.cz/?
Alíkův koutek | http://www.alikuvkoutek.cz | webmaster@alikuvkoutek.cz
Copyright (c) 1998 - 2013 Martin Cetkovský (webmaster@alikuvkoutek.cz)
Alíkův koutek | webmaster@alikuvkoutek.cz | Administrace
Copyright © 1998 - 2013 Martin Cetkovský | Portions of Design © 2005 Jan Klesnil
Veškeré pravopisné chyby jsou záměrné a mají Vás pouze pobavit (ale napište mi o nich :D).