Alíkův koutek - Básník

http://basnik.alikuvkoutek.cz/?


[ Přeskočit na obsah ]
Internetový koutek Martina Cetkovského | http://basnik.alikuvkoutek.cz/? | http://www.alikuvkoutek.cz/?

Alíkův koutek

Básník


[ Zpět na navigaci ][ Přeskočit na obsah ]

O lásce, vyznání, zklamání, stýskání (Básník)

Nejnovější básničky

[46-60/2945]   ^   << 1 2 3 4 5 6 7 8 ... 10 ... 20 ... 50 ... 100 ... 150 ... 197 >>

Básničky z éteru

S E Z N A M K A P R O U P L A K A N É O Č I

Ona doufá

ÚVODEM.
Duše má hledá a bloudí v éteru
Otázky tajemné druhému dám
Pak až se poznáme
přijdete k nám?

Tam lásku zasijem
nebo jen přátelství?
Na jiné nemyslím
pro bolest v srdci .
Jak všechno skončilo
nemohu říci!

Bílé je bílé
černé černé jest
vše odstíny šedi má.

Nejvíce to,
co vhrudi dřímá

Barva a hlasu tón
při psaní nezaznívá.
jak podle něj poznat vás mám,
když po lásce toužím jak trám?

Jen aby láska
nebyla překážkou
naplnit po hrdlo srdečnost svou
nenávist zahodit ukončenou.

Pochopení žádá má snaha tu
bohužel bez lásky nedaří se
pro děti, pro lásku
rozzářit oči i líce.

Dotazy nepřesné i vyjádření
nedorozumění skýtá
Na pestré nálady zeptat se chci
na odpověď , co obojaká nebude čeká
a touží jí mít zvědavost má.

On jí mate

Dobrá, odpověď
obojaká nebude
na pestrost prosím, připravte se!

červený tulipán
oranžová dýně
stříbrný měsíc
zlaté slunce
růžové květy jebloní
žlutý citron
rudé šípky
purpurové víno
hnědý hřib
bílý sníh
černá káva
fialová orchidea
zrzavá liška
plavá lvice
proužkovaná vosa
zelená tráva
bleděmodré nebe
modré borůvky
a nad tím vším klid Všehomíra
nesobecká láska
porozumění
teplé lidské slovo
vonící les
dozrávající obilí
voda šplouchající o hráz rybníka
strhující hukot vodopádu
pískání komára
Jedním slovem - romantika.
To vše po boku zasněné a roztoužené poustevnice.

On nevěří

Dobrý večer, Hádanko Strašidelná.

Kdo jsme a kdo nás pozná?
Chyť vítr, co se v poli točí
dívej se dlouze do mých hnědých očí.
Zastav na obloze červánky,
dělej si do diáře poznámky.
A nebo si pohodlně sedni
opři si hlavu, oči jenom zvedni
a dívej se vůkol do krajiny.
Kdo zjeví se ti? Já či někdo jiný?

Kdo jsme, kdo to ví?
Jenom blázni bláhoví,
co pachtíce se světem
přetěžký kříž nesem?

Nebo blázni, bratři rodní
nemůžem být zodpovědní
za své činy před světem,
neb zůstali jsme dítětem?

Kdo odpustí nám naše viny
když škodili jsme bez příčiny?
Naši bližní? Nebo bůh?
Tvrdá země nebo vzduch?

Každý z nás si nese kříž.
Ať dotáhne ho dál či blíž
nakonec vždy padne, oněmí
a rozplyne se kdesi pod zemí.
Zůstane navždy v srdcích blízkých lidí
ale zubatou nikdy nikdo neošidí.

Ona pláče

Dobré poledne, Strašidlo kouzelné

Kdo jsme a kdo nás pozná?
Chyť vítr, co se v poli točí
dívej se dlouze do mých hnědých očí.

Ty jsi můj život a já jsem tvůj stín
Těžko opouštíš zrána můj klín.
K večeru červánky jsem zastavila
poznámky do diáře utvořila.

Seděli jsme spolu pohodlně,
opřeli hlavu o co? O mě! Oči
jsem zvedla, koukla do krajiny,
kdo by tam byl? Samozřejmě,
že jen ty, jediný.

Jsme dva blázni, co pachtíce se světem,
křížem krážem svůj těžký úděl nesem.
S křížem je kříž, tak věříš, nebo nevěříš?
Kdo se v tobě vyznat má, když sám sobě
si tady někdo nalhává!

Z blázince blázni přes zeď skočí,
do světa se vrhnou, mnou si oči,
mlha přede mnou, mlha za mnou,
jdou všichni jednou řadou
jak husy za potravou.

Husy jsou sestry, blázni jsou bratři
řekni mi Bože, co k životu patří?
Trápení veliké, veliké hoře,
když dítě upadne a koleno odře.

Odpusť nám naše viny tak, jakož i my odpouštíme
Zkázu, kterou na nás občas pošleš zhůry,
to nejsou prosím noční můry,
takhle jde život,
noha nohu míjí
a my se milujem
Atˇ se to třeba někomu i nelíbí.

Na tvrdou zemi, na čistý vzduch
budeme uléhat, jak básníci prokletí
do doby, než nás cosi pohltí.
Jak dlouhá naše cesta bude?
Snad jen nám se vyplatí?
Myslíme na všechny, na ty druhé,
co v lásce tu s námi žili závratí.

Spravedlivá smrt si bere rovným dílem
od nás všech. Někdo přijde, někdo zmizí,
jak čas v dáli za vraty. Je tam opět louka, vzkvétá,
jaro bzučí kolem nás. Život přece neumírá,
zachrání vše a chce to čas!

Dejme mu čas, prosím stále,
s nadějí si budem hrát.
Neumírá, je tu s námi
a záleží to jen na nás.

Příčiny že neznáme? Tak ty střepy posbíráme,
pak se na to podíváme, jaký že
je dneska den? Ráno slunce, v noci tma
celý den se dumat dá. Nekonečná
naše píseň, vždycky zažene ti tíseň,
až přepadne tě v neděli, pondělí či v úterý.

Zase spolu zazpíváme, písničku veselou máme,
máme smutné samozřejmě,ale ty už odlož, stejně
je to všechno k ničemu, jen ta láska, radost z dětí
zůstane nám a objetí, které nikdy nekončí.

Příteli můj s Bohem buď, až k nám přijdeš,
pak mne suď. Budu milá, miloučká,
Hebká jako ze sametu, zelená jak travička,
mokrá jako rosička !!

Vyzkoušíme tvrdou zem, co nestudí, nezebe a nebolí.
Jenom srdce horce plá, básnikovi z čela
utírají kapky, abych nebrečela.
Díky za ty kapky potu, nemám už tak malou
botu, která tlačí: ouvej, ach, musím končit
je mi líto, za chvíli už mám tu rito, jé...........
to jsem se podřekla............

Doufám, že je k pochopení, že ta báseň
mnohé schová, mnohé trochu pozmění,
aby verš svůj zachovala.
Máme radost, je to tak,
za chvíli už houká vlak,
musím běžet už se loučím.

Příště pa a naslouchej svému srdci,
svému hlasu, nezapomeň , máš tam cit
a ten nesmíš potlačit.
Neplakej už malinký, pofoukám ti tvoje
rány, za chvíli budeš zas u své mámy.

Odpolední blábolení jen tak lehké pro mne není,
je to všechno ve spěchu, tak nedělej žádnou neplechu,
už mi rychlík ujíždí, rychlostí však hlemýždí,
já jej chytnu, neboj se, už se držím, těžko dýchám,
ale běžím, tobě mávám,
NA SHLEDANOU provolávám.

On zabíjí, vše co má
Lžeme sobě, svému okolí
z toho nás hlava ale nebolí.

Však srdce, to nás bolí stále,
když vynoří se skutky nenadálé
a zaskočí nás ve své syrovosti
pak nezbývá než zatnout tvrdé pěsti
a rvát se za své živobytí
jinak nás osud pod krkem zas chytí
a zadupe do bláta.

Je to však cesta proklatá.
My jdeme, rozdáváme rány
a naši milí, kteří kráčí s námi
jich mnoho dostanou.

Dál kráčíme si cestou svou
hlavu hrdě vztyčenou
jak páni.
Nikdo nemá ani zdání
o našich touhách, našich snech
poležet chvíli na zádech
dívat se vzhůru k obloze
a nemít kouli na noze.

Prý to tak nejde.
To proklaté závaží
co stále nohy podráží,
prý už nikdy nesundáš.

Tak nevím, zda mají pravdu ti či ti,
život nám rychle uletí.
Až unaveni dojdem sem
skryjem se tiše v černou zem.

Zůstanou po nás jen stopy v obilí
když bloudili jsme světem opilí.
Zůstanou po nás naše ratolesti.
Kéž najdou oni jednou svoje štěstí.

Ona mu to rozmlouvá

Básník Břídil neuřídil?

Je snadné pro Vás takhle lhát?
Neměl jste pane raději spát?
Takovéhle mudrování
pro Vás není požehnání.

O bolesti srdce, hlavy píše se lehce,
však rozumět se tomu ani trochu nechce.
Syrová vejce, či syrovátka?
Počasí na nás syrové číhá
za rohem, za našimi dveřmi.

"Sytý syn syrový sychravý
syčet sypat pytel pysk"
To je ta konvence, co se Vám nezdá?
Jak má vypadat ta Vaše Hvězda?.

"sití sin siroví sichraví
sičet sipat pitel pisk"?
Ano, vše je dovoleno,
tady v tom světě bláznivém.
10 spravedlivých spasí jej
a v lásce najdem odpuštění
pro ty, co jsou v tom nevinně.

Dětské prstíky na klavíru
deště chorál ťukají.
Srdíčko malé v tu chvíli
kvílí a slzy kanou potají.

Kdepak je láska, život můj?
Pro dítě nejdůležitější téma.
Co se mnou bude, Bože
při mne stůj, dospělým
struna duše dětské nezaznívá,
je to pech. S tím křížem, pane,
prosím běžte a neste ho na zádech.

Rveš se o život, když se ho bojíš?
Bojíš se bláta, noci černé? Zloducha
co k zemi pad? Zubaté? Jak šílený rveš
se tam, kde měl bys lásku rozdávat?

Nevinné dítě tiše pláče,
ty o svůj život pereš se
a nechápeš, že to ptáče
do beznaděje uvrhneš.

Hodně je ptáčat na zemi vidět,
co z hnízda zjara vypadnou.
Zastavíš kroky, trochu se sehneš,
no to je život, povzdechneš
a dál svou cestou klidně odejdeš.

Sám píšeš? "s hlavou hrdě vztyčenou"
to panstvo se nese, je to hnus,
Terezín a genocida.
Otrava plynem, tak to zkus,
jen trochu poznat, co je vina.

Můžeš i snít a ležet stále,
bez cíle bloudit ulicí.
Na děti myslíš, ale náhle,
hlavu máš někde v oblacích.

Zuřící lvice lvíče chrání,
bud opatrný, nezdrhej.
Na chvíli se sice vzdálí,
však příběh tuší jiný děj.

Ted trochu kulhá oslabena
pěstí Tvou a bojem s ní.
Zítra však vstane, zatne drápy,
tvůj strach bude koulí tvou,
kterou si neseš na nohou.

Sundat a běžet? Lépe by bylo
běhat a potom navléknout.
Kuliček hrst v korálky perel,
co třpytí se a štěstí přinesou.

Všichni ti přejí štěstí a zdraví,
přijmeš-li přání, svět celý se rozzáří.
Slunečním svitem, měsícem celým,
duší tvou čistou bez čekání.

Koule pak zmizí z kotníků tvých,
oblaka bílá na modrém nebi uvidíš
jasně nad sebou. Až poznáš, co je tvé
přání a přání těch, co mluvit nemohou.

A naše ratolesti? Jen ponechají naše štěstí
v života letu dál a dál, aby se v černé zemi neroztál.
My jsme to štěstí našich dětí,
ochraňuj je prosím, ať jim neuletí!!!

Padlo na mne hoře smutku, po přečtení básní Tvých.
Už se loučím, běda, běda, snad i verš můj
vzhledu mému podobá se.

Mějte se krásně a pište dál básně těm,
co ve vás vidí to, co sám si nalháváte.

Pravda je jedna, není jich více.
Bohužel, ví se to celá staletí!!
Bolí to moc a hoří svíce,
můj život je jak prokletí.

Bavit se a milovat s kuběnami,
to opravdu chce žár a cit.
Opilost životem je přece príma.
Dětí pár po nás zvládne
úkol, co nechce se nám teď naplnit.

A ony jej zvládnou a štěstí dojdou.
Budou už vědět, že cesta ta je
dlouhá a trnitá. Hodnotí všechny naše činy
a příklady si berou z nich.

Omlouvám se za syrovost, je to jen
odpověď na to, co trápí Vás v noci
a žádáte mne na to hned, abych Vám
všechno vysvětlila a přiběhla ku pomoci.

Plán mám, jen prosím, zůstaňte mi
a vemte s sebou děti veselé. Abychom
byli pohromadě tam v tom lesokostele.
Příroda nám přátele dává, hledám je tam
nadále. Jsou tam a já si je najdu,
jen třeba je být trochu zticha
a naslouchat svůj vnitřní hlas.

Pak povedu jen já Vás a Vy mne slepou
bez síly, ruku Vám podám a budu ráda,
že jsme se spolu těšili na klidné stáří,
na vnoučata, jež radost dělají nám všem.

Nekonečnou báseň tuto musím
přervat, bojím se, že zůstane
nedopsaná. Proto doufám potají,
že písmenka se znovu ozvou
s Poustevníkem z Podhradí.

Nekonečné hradby bourám, jestli jste si nevšiml,
jsou to muka, to Vám poudám, čínská zeď
je proti tomu jenom hračka, legolend.
Kolik cihel už je dole? Prosím,
pojdte pomoci, což zvládneme všici
spolem, naše děti nejvíce..

Poustevníku, drahý můj, lásko moje, příteli
obávám se o osud svůj, ale věřím, že už jsi dospělý.
Snad ten čas, co jsi se hledal už ti trochu pověděl.
No, někdy to nevypadá, ale čekám, čekám.............
láska má jiný děj. Celá je tak nekonečná, jako píseň
POPRVÉ, život přeci taky žijem nekonečný PRO DRUHÉ..


DOSLOV.

On je ten poustevník, já jeho poustevnicí
bohužel nebyl čas všechno si říci

na lásku nehrajem
dnes je jiná doba

co říci závěrem?
Zbytečná chyba!

Autor: Daniela57
Poslední aktualizace: 08.05.2010

Darebák ! takto vybaven a ještě se chlubí ?

" Proč slyším nadávky ? taková zášť !
vždyť jsem jen dokořán rozhrnul plášť !
.... že pod pláštěm... zcela jsem nahý ?
vždyť ... dnešní den je tak vlahý !

.... že v parku odhaluji ohanbí ?
klidně ... ať mne tu zahanbí,
kdo myslí, že lépe je vybaven " !

....." ten nestyda straší zde celý den...
nejen dnes...... je zde již od včera " !
...... zatčen byl starý Kubera !

..." takovou bídnou měl tkaničku " !
slyšet je starou babičku......
dvě další báby přikývnou,
všechny si zhuseně odplivnou ......

Autor: Fredy Kruger
Poslední aktualizace: 08.05.2010

Pro tebe - oprava

K cemu jsou slzy a k čemu je pláč?
-Zraněnému srdci nikdo nepomůže však si klidně plač...
K čemu jsou nadávky a k čemu je zášť?
-Jen láska ti poskytne zlatej ochranej plášť...
-Proč se lidi hádají,
když se hrozně milují?
-Na tyhle otázky odpověď hledám,
protože tebe tu lásko má nemám....
Nemám tu tebe,osobu milovanou,
tebe co máš snad tvář namalovanou...
Tebe a tvoje krásný očička,
ty jsi moje nejmilovanější kočička...
Pro tvůj úsměv bych přešel celou zem,
věř mi,že miluju tebe jen...
Možná si říkáš,ze jsou to keci,
ale co je to láska?
Činy,pocity a krásný věci.
Je to růže,růže co uschne,ale neopadá...
Já jsem mladý,ty jsi krásná a mladá
Tak mi řekni,co tvoje srdce postrádá...?
Řekni mi prosím,co všechno dělám špatně...?
Řekni,proč to vydíš tak matně...?
Od začátku jsme jako sněhová vločka....
Co padá...padá,než se dočká...
Táta mi říkal&#8220;Takovejch ještě bude&#8220;... .
Ale já kamkoliv se kouknu,vidím jenom tebe...
Tebe,jak se směješ... .
A tím úsměvem mě u srdíčka hřeješ...
Hřeješ mě tím,jak ti očka září...
Hřejou mě tvoje ďolíčky v tváři...
Začalo to v Lednu a vida...
Je tu září...
Nejsi si jistá,jestli semnou chceš být...
Ale já jsem si jistej vždycky,když tě můžu políbit...
Nemůži ti nic moc slíbit...
Že se nebudeme hádat,ani že se ti budu pořád líbit...
Ale jedno slíbit můžu...
Věrnost,lásku,že ti pomůžu...
Neslíbím ti,že tě nezklamu,ale slíbím ti,
že tě milovat nepřestanu...
Víš lásko,nevím,co víc ti říct,
možná je toho hodně a možná už nic...

Autor: Marián Dvořák
Poslední aktualizace: 04.05.2010

Pro tebe

K cemu jsou slzy a k čemu je pláč?
-Zraněnému srdci nikdo nepomůže však si klidně plač...
K čemu jsou nadávky a k čemu je zášť?
-Jen láska ti poskytne zlatej ochranej plášť...
-Proč se lidi hádají,
když se hrozně milují?
-Na tyhle otázky odpověď hledám,
protože tebe tu lásko má nemám....
Nemám tu tebe,osobu milovanou,
tebe co máš snad tvář namalovanou...
Tebe a tvoje krásný očička,
ty jsi moje nejmilovanější kočička...
Pro tvůj úsměv bych přešel celou zem,
věř mi,že miluju tebe jen...
Možná si říkáš,ze jsou to keci,
ale co je to láska?
Činy,pocity a krásný věci.
Je to růže,růže co uschne,ale neopadá&#8230;.
Já jsem mladý,ty jsi krásná a mladá
Tak mi řekni,co tvoje srdce postrádá&#8230;?
Řekni mi prosím,co všechno dělám špatně&#8230;?
Řekni,proč to vydíš tak matně&#8230;?
Od začátku jsme jako sněhová vločka&#8230;.
Co padá&#8230;padá,než se dočká&#8230;
Táta mi říkal&#8220;Takovejch ještě bude&#8220;&#8230;.
Ale já kamkoliv se kouknu,vidím jenom tebe&#8230;
Tebe,jak se směješ&#8230;.
A tím úsměvem mě u srdíčka hřeješ&#8230;
Hřeješ mě tím,jak ti očka září&#8230;
Hřejou mě tvoje ďolíčky v tváři&#8230;
Začalo to v Lednu a vida&#8230;
Je tu září&#8230;
Nejsi si jistá,jestli semnou chceš být&#8230;
Ale já jsem si jistej vždycky,když tě můžu políbit&#8230;
Nemůži ti nic moc slíbit&#8230;
Že se nebudeme hádat,ani že se ti budu pořád líbit&#8230;
Ale jedno slíbit můžu&#8230;
Věrnost,lásku,že ti pomůžu&#8230;
Neslíbím ti,že tě nezklamu,ale slíbím ti,
že tě milovat nepřestanu...
Víš lásko,nevím,co víc ti říct,
možná je toho hodně a možná už nic&#8230;

Autor: Marián Dvořák
Poslední aktualizace: 04.05.2010

Spikej sladce

Tak se sladce vyspinkej
Ty muj broucku malinkej
Miluji te hrozne moc
Takze preju dobrou noc
Ale stejne na svete jsou nejkrasnejsi tvoje ocicka
Jen ty jsi moje milovana blond kočička

Autor: Marián Dvořák
Poslední aktualizace: 04.05.2010

Jarní láska

Venku nam slunce krasne sviti,
za chvilku na loukach poroste kviti,
venku slunicko nas zahriva,
vitvari nam usmev a srdce otvira.
Mam chut s tebou byt
A na rty te libat,
Chut s tebou tancit
A s tebou zpivat.
Tyto radky pisu tobe,
Za sto let chtel bych lezet s tebou v jednom hrobe.
Chtel bych s tebou vyrustat a starnout
A nad vsim skaredym jen rukou mavnout.

Autor: Marián Dvořák
Poslední aktualizace: 04.05.2010

Na dobrou noc

Dobrou noc zlaticko,
Zavri jen ocka malicko
A odeber se tise,
Do snove rise&#8230;

Autor: Marián Dvořák
Poslední aktualizace: 04.05.2010

Tvému srdci

Jsi jako motýl,co světem si lítá,
obloha,kdyz ráno svítá.
Jsi voda, bez ktere bych nezill,
jsi vzduch, bez ktereho bych tu nebyl,
jsi potucek, co tece krajinou,
jen tebe miluji a nevymenil bych te za jinou.
Jsi jedina,se kterou chci stravit celej život,
ja jsem letadlo a ty jsi pilot.
Me srdce je kokpit a ty v něm sedíš,
jak moc tě miluju, lasko ma nevíš.
Jsi lanka co lesem bezi....
mladá, krásná a tak svěží.
Jsi branka do moji hlavy,
s tebou zazivam psychotropni stavy.
S tebou se směji a bez tebe brečím,
miláčku řekni mi....
komu za tebe vděčím?
Jsi hebká samet a
sladka jak med,
když mě políbíš,tak zatočí se svět.
Teď vedle mě si leháš,
oči své k mým zvedáš,
pak sejdou se pohledy naše,
jsi sladká,jako krupičná kaše.
Neni to přece o krásných prstýnkách....
Je to o tobě a nezbedných hodinkách,
které čas mi krátí a
všechny mé plány náhle zhatí.
Ony to lásko má všecičko zkazí.
Však nejkrásnější chvile jsou,
když ležíme u sebe nazí,
když naše ústa k sobě jdou,
tak těla naše beze slov se obejdou.

Autor: Marián Dvořák
Poslední aktualizace: 04.05.2010

Takovou ohavnost že dělá z okna ?

" Mě síla se nalila do paží,
když visel jsem v desátém podlaží
na parapetním plechu !

.... co dělal jsem ? já v spěchu
chtěl jsem se z okna vymočit !
... já uklouz jsem.... a s okna slít,
při manipulaci s poklopcem !
já zachráněn starým Makovcem
jenž zaléval vedle kytky !
byly by ze mě zbytky....
kdybych dopadl na beton " !
... dál pokračuje starý Hron....
....." co jsem chtěl vlastně udělat ?....
už do mám ! z okna se vydělat " !

.... " to přesahuje všechny meze !
ten muž do okna zas leze " !
s nervy nám všem... tady zacvičí " !
naštěstí.... jedou již hasiči !

Autor: Fredy Kruger
Poslední aktualizace: 20.04.2010

Pro přátele

Zavři své oči, to co ti dám,
je ohromná síla, co v sobě mám.
Podej mi ruku a všechen tvůj strach
za malou chvilku změní se v prach.
Prach vmeteš do tváří nepřátel svých
a kolem se rozezní náš hlasitý smích.
Tahleta síla, co nám v žilách koluje,
ta se jen nejlepším přátelům daruje...

Autor: Alča
Poslední aktualizace: 19.04.2010

Proč smutek přijmout?

V bytě se zabydlelo ticho smutek,
v duši chlad, zmatek srdce svírá,
venku déšť tma, snad nebesa pláčí?
asi ano, dny nastávající jsou smutku zasvěceny,.!

Když láska odjíždí mi a já nemohu ji obejmout,
trápení žal si podávají ruce a ti zlí radují se,!
Proč musí to tak být,proč musím smutek přijmout,?
Když život,osud mi nakloněn nebyl,
tak proč smutek musím přijmout,?

Však je tu láska ten nejtajnější a nejkrásnější cit,
dovede naplnit štěstím a radostí,jen musí oba chtít,
Proč tedy musím smutek přijmout,?
Odpovědi neznám,snad jen že s láskou chci být,!

Nemohu to nijak ovlivnit,i když vroucí je ve mě cit,čest,
Proto hostem jsou mi trápení,bolest,smutek,snad i trest?
Nejraději bych někam utek,v širý les,tam ulehl bych v mech,
kapradí se vyzpovídal,že žal a smutek musím přijmout,
ale odpověď se lesem nese,jak studený dech,!

Autor: Zdeněk Smrž
Poslední aktualizace: 15.04.2010

pro tebe

Mé srdce tluče jen pro tebe, nemůžu žít už bez tebe.
Ty jsi moje štěstí i radost, mám těch lží a pomluv dost.
dokážu ti svou lásku dát a nikdy ti v ní nezalhat.
Budu si tě híčkat a vážit a nikdy bez tebe už nedokážu žít!

Autor: Demii
Poslední aktualizace: 05.04.2010

Kritizuje a sám má nepěkný jídelníček !

"Jeden muž provedl strašlivou věc :
frknul a obrovský chuchvalec
z nozder jeho se vyvalí.....
... co byste nyní čekali ?
že se za hnusný čin omluví ?
ne ! nacpal si ho do huby !
Věřte mi, bylo mi do pláče " !

... otřás se starý Kropáček ;
když znechuceně chtěl si odplivnout
hlen uvíz na bradě, nechtěl se hnout....
.... muž vtáhl jej zas do sebe.....
potom si mumlá pro sebe :
... " nakonec ... buď jak buď ,
nemá to nejhorší chuť " !

Autor: Fredy Kruger
Poslední aktualizace: 04.04.2010

Bezprecedentní zločin ve slušném hostinci !

" Nesnáším , věřte mi... opilce Blahnu !
jakmile k němu se... jen trochu nahnu,
cítím, jak vypouští plyny !
skutečně, jen z vlastní viny
.... u stolu sám sedí ! ničema !
židle je téměř již zničena ....

U stolu našeho... hezký potlach...
v tom někdo zařve : " k zemi !... poplach " !
.... všichni křičí... nejvíc starý Ptáček..
" oslepen jsem úplně přívalem těch sraček " !
.... i číšník ... též výčepní zasažen !
nestoudný Blahna... hasiči odtažen !

Autor: Fredy Kruger
Poslední aktualizace: 04.04.2010

Hřbitovní lupič nelítostně potrestán !

" Když jsem večer čekal na starého Grosse,
nevěda co dělat... dloubal jsem se v nose......
Hlídám ! .....za chvíli se ještě více stmí....
... já jsem zde ; můj komplic, - za hřbitovní zdí
krade tam měděné urny !
... večer byl skutečně chmurný .....
ten chlap ňák dlouho nejde......
v tom slyším... ,, stůj ty šmejde " !

vidím, že stala se strašlivá věc....
Grosse tam přepadl kostlivec !
...... s mrtvolou starého Vančaty
pohlaví rvou mu i s varlaty !

.....Přes pole prchá starý Mihule.....
v běhu se modlí a křižuje !

Autor: Fredy Kruger
Poslední aktualizace: 04.04.2010

Nejnovější básničky

[46-60/2945]   ^   << 1 2 3 4 5 6 7 8 ... 10 ... 20 ... 50 ... 100 ... 150 ... 197 >>

URL adresa stránky: http://basnik.alikuvkoutek.cz/?FID=82&
Alíkův koutek | http://www.alikuvkoutek.cz | webmaster@alikuvkoutek.cz
Copyright (c) 1998 - 2013 Martin Cetkovský (webmaster@alikuvkoutek.cz)
Alíkův koutek | webmaster@alikuvkoutek.cz | Administrace
Copyright © 1998 - 2013 Martin Cetkovský | Portions of Design © 2005 Jan Klesnil
Veškeré pravopisné chyby jsou záměrné a mají Vás pouze pobavit (ale napište mi o nich :D).