Alíkův koutek - Básník

http://basnik.alikuvkoutek.cz/?


[ Přeskočit na obsah ]
Internetový koutek Martina Cetkovského | http://basnik.alikuvkoutek.cz/? | http://www.alikuvkoutek.cz/?

Alíkův koutek

Básník


[ Zpět na navigaci ][ Přeskočit na obsah ]

Vítejte ve světě básniček!

Nejčtenější básničky

[2236-2250/4164]   ^   << 1 ... 50 ... 100 ... 130 ... 140 ... 146 147 148 149 150 151 152 153 154 ... 160 ... 170 ... 200 ... 250 ... 278 >>

Esemesky 2

...plačú zvony

...kostolnej veže

...utri jej slzy ktoré roní

...nech má bozky svieže

Autor: pomateny
Poslední aktualizace: 21.01.2006

Esemesky 3

...cítiš

...ma chuťou jazyka

...ak dotyk chytíš

...objatie zavzdychá

Autor: pomateny
Poslední aktualizace: 21.01.2006

EXISTUJE CESTA NA SVETLO

CLOVEK SI PROJDE V ZIVOTE
LECCIM
EXISTUJE CESTA
ZIVOT,SE DYCKY DA NAK ZKOUSNOUT..
PRO TOHO KDO SE SNAZI
NAK ZIT,
A NE JEN ZIVOT PREZIVAT.

Autor: Lenouška
Poslední aktualizace: 21.01.2006

Farářova děvčata

Přijďte dneska v noci sem,
dnes budu já vaším snem.
Říká farář ponuře...

Přišly dívky nesmělé,
všimly si té postele.
Farář leží obnažený,
zve je všechny dál...

První svůj hábit svlékla
a před faráře poklekla.
Cudnost, krása, nevinnost,
byla pro ně povinnost.
Se strachem mu pravila:
"Nech mě prosím být."

Všechna jeho děvčata
už před ním stála nahatá.
Před oplzlým zvířetem
skončí to, než začne den...

Farář svou tvář pokřivil,
chytl dívku ze všech sil.
Dívka sténá, naříká,
farář však nic neříká...

Pláště z těl už padají,
slzy z očí stékají.
Prosí Boha, faráře,
ten však nedá na nářek.

"Pane Bože, stůj při nás!"
křičí dívky třesouc hlas.
Farář se jen zasměje:
"Ten jsem váš Bůh, já!"

Dívky leží zneuctěné,
na posteli položené.
Cáry šatů, v posteli krev,
dochází jim něžný dech.

Bylo ráno překrásné,
dívkám však srdce hasne.
Maria se odvážila,
Matce představené se svěřila.

Dívky ji varovaly,
farářovi slib daly.
Poruší-li někdo slib,
bude od faráře bit.

Farář zjistil zradu,
vyšel zlostně na zahradu.
Mariu silně uchopil
a krutě ji uškrtil.

Bezvládné tělo odvlékl k rybníku,
kde bylo pohřbeno
bez květin a bez pomníku.
Ubohá Maria...

Musel dokončit hrozný čin,
byl to ďábel, nebo jeho syn?
Za Matkou představenou zašel,
v dobré náladě ji našel.

Nálada se rozplynula jako vzduch,
farář na ni skočil jako duch.
Vzal nůž a hrdlo jí prořízl.
Plamen života vyhasl jako svíce,
oči už nikdy neotevře a vlídná
slova nepoví více.

Vzal bezvládné tělo za nohy
a nasadil mu okovy.
Dál vláčel tělo na půdu,
kde z matky udělala zrůdu.

Potom zbytky těla uložil do staré pece,
byl to ďábel, přece!

Další den byl pochmurný,
jeptišky se podívaly do urny.
Poznaly dílo toho vraha,
zachránit matku, marná snaha.

Pomsta krutá se chystá na faráře,
jeptiškám utéct nedokáže.
Sám teď v posteli své spí,
jeptišky po chodbě se tiše plíží.
S nožem v ruce a s očima plnýma
zla, srdce jim nenávistí plá.

Bez klepání vešly dál,
farář se štěstím smál.
Na rtech mu však ztuhl smích,
když ho do zad ostrý nůž pích.

Dívky pohlédly
na farářovo mrtvé tělo,
a jen tiše řekly:
"Smaž se v pekle, ty mizero!"

Autor: Anitta a Sheeni
Poslední aktualizace: 21.06.2005

Filosofie lovu

Slunce spočinulo za horizontem své ložnice,
blíží se ta bestií hodina,
větvoví se zachvívá
pod dechem lovce,
pro mnohé netvora.
Vzrušeně dýchá
a lovu se dočkat nemůže,
tlapy, jimiž jedním úderem život vzít dokáže,
měkce a neslyšně položí do trávy.
Kdo ví, jestli dnes bude mít dost času a trpělivosti
a na svou kořist v úkrytu počká.
Anebo zběsile, slepý touhou po krvi
do noci vyrazí
a běda! kdo mu přijde pod drápy.

Instinkt přežití?
Mysl lovce je spletitá,
svou kořist zbytečně netrápí a pro sebe si ji nenechá,
za pár minut jej vítají
ospalá, ale věčně hladová mláďata.
Tlapy, které zabíjely,
nyní jemně usměrňují ty nenasytné krky.
Tlama, co dech něčí zastavila,
teď láskyplně vítá olíznutím svou rodinu.

Příroda, vědoucí stařena, rozpustilá dívka a pečující žena,
to tak zařídila,
to nám nenáleží soudit
- soudy nelze vynášet nad něčím, čemu nerozumíme -
zato ona to právo má,
už si od nás mnohé vytrpěla.
Člověk je ta nejnenasytnější bestie,
jaká se kdy po zemi procházela,
třebaže málokdy zaútočí čestně a zpříma,
to by ten střet s Velkou Matkou totiž zcela jistě prohrál.

Tajemství vnitřního vesmíru každého živého tvora,
stromu, květu, ba i kamene,
stejně jako celého nekonečného universa,
jsou veliká.
Neboť smrt, ale i život
jsou pro nás pořád největší záhada.

Autor: Althea
Poslední aktualizace: 11.06.2006

Globus

Když nám dojde rama, to je doma drama.
Nevíme kam pro ni zajít, v Globusu ji jistě mají.

GLOBUS, PRO VáS COKOLI.

Už je doma rama, skončilo nám drama.
V Globusu ji měli, jsou tam nízké ceny.

Autor: Michaela Němcová
Poslední aktualizace: 21.12.2005

Hapa

cuka
fundel muka
fundel kave
kave cuka
hop cuk
fundel muk
fundel kave
kave cuk

I*e

Pokazde kdyz se zvedas
z postele
a libas me
na rozloucenou
pohladis me po vlasech
a mezi zuby precedis
miluju te

rikam si,
jak moc te nenavidim

Autor: Lena (16)

Idea

Jedno slovo, druhé slovo,
myšlenek je vždycky mnoho.
Zachytit tu jednu pravou,
jak vážit krev lidskou s vodou.

Papír se prohýbá pod vahou
tužky přenášejíc myšlenky hlavou objevené.
Sledovat obrysy písmen
a tisknout k sobě zuby silou zamyšleně.

V očích záblesk, nádech, idea,
rychlý pohyb rukou se chytla
myšlenka, co se dobrá ti zdá
tak, aby na papír se přenesla.

Autor: Koczi
Poslední aktualizace: 07.05.2005

Kdo jsem?

Kdo jsem?
Normální praštěná holka, co jí táhne už na 29.
Dělá, co ji napadne
a co od života se učí.
Kdo jsem?
Člověk, kterej nikdy nebyl autorem,
Člověk s normálním životem,
kterej pláče, raduje se
i směje se...
Prostě mé já a mé básně a vše s tim spojené,
mí přátelé,
rodina a přítel,
tak to jsem já,
vlastně nejsem ani moc zajímavá žena.

Autor: Lenouška
Poslední aktualizace: 09.05.2005

Kráčím temnotou

Kráčím sám temnotou,
pod nohama bezvládná těla se válí,
v dáli slyším smích.
Je mi jak králi,
co vládne mrtvým,
nevidím, neslyším, jsem jen stín.

Možná je to tím, že sním.
To ne, já bdím. Všichni ti lidé,
skončili se životem svým.
Cítím beznaděj, cítím smích smrti, mrtvoly dětí.
S mými kroky kosti se drtí.

Vidím Miloshe, vedle něj své tělo.
Válí se v prachu, plakat by chtělo.
Slyším konec, jak hučí, obklopuje mě.
Stěny a jejich oči, ta těla, která skučí.
Snad tomu nevěříš, to nepřestane !

Ne, tohle nezmizí,
tenhle svět ti byl cizí ?
Mně ne, už dlouho to vidím,
zlo ryzí. Jsem v kryzi. Pořád . . .

Neustále stávám se více jedním z nich,
topím se v agresi. Mam depresi, oni mě pověsí.
Ne, udělám to sám, klam ve kterém jsem žil,
Ostatní pohltil, mne ne,
nevidím med, necítím mech.

Krev v žilách mi proudí jako jim z ran.
Těžko se soudí,
lehko bloudí,
ve svých myšlenkách,
když tohle všechno pochopíte !

Autor: soul_draco
Poslední aktualizace: 11.01.2006

Kytara

Kytara

Kytaro, ty vznešená blaženosti,
jsi výjimečně duchaplná a štědrá.
Zbavuješ smysly všech pochybností.
Jsi má žízeň, co hltá vodu z vědra.

Jsi sladká, sladká jako med,
co polehoučku stéká po bradě
včelaři, co medový má ret,
když zdraví své úly v zahradě.

Jsi vzácně ušlechtilá těšitelka,
laskavá jako právě probuzená,
roztomile rozpustilá španělka
jako veleslavný rod urozená.

Těšíš se stále mojí věčné touze
jako nesnadno získaná cena.
Hřejivé tóny ve mně zrajou dlouze,
mozolnatá ruka budiž ti odpuštěna.

S tebou je jiný, odlišný prostor a čas.
Jsi celoroční slavnost měsíce úplňku.
Vysvobozuješ z koloběhu života znovu a zas.
Halíš do hebkého roucha poutníky na venku.

Že ti tak závratně propadnu
jako při manévru stíhací letadlo,
že naplníš mě odshora až ke dnu
to by mě vážně nikdy nenapadlo.

Jsi jako melodie, co se ke mně choulí,
líbezná a lahodná, se všemi svými klady,
shovívavá, rozkošná, dokonce neřku-li -
Ty jsi prostě všechno dohromady!

Autor: Veronika Javorková
Poslední aktualizace: 23.09.2005

Kytičky

Jeden malý krteček,
má zahradu kytiček.
Červená růže,
za lásku může.

Autor: Polívková
Poslední aktualizace: 11.06.2005

Laska, mir a pochopeni

Mame radi prirodu, mir, lidi a lasku. Nejsme deti podvodu, mame
hodne
vlasku. Laska mir a pochopeni, nic lepsiho tady neni. Nechte byti
asfalt,
mesta. Vzdyt je lepsi prasna cesta. Tridte prosim odpady jak to nejvic
pude, prirodu tim zachranite a klid bude vsude. Komunalnim odpadum
vyhnete
se raci, cistite tim prirodu a v lese se da svacit. Pridej se k nam,
jsme
ty deti kvetu pomahame prirode a odhot cigaretu. Jsem svetove zdruzeni
nejsme ale Greenpaece, jsme prec deti kvetu, rikame si HIPPIES.

Lásko

lásko má já potřebuji ťe
víc než si mislíš
doufám že stále o mne sníš
proč sis vzal Zuzanu
a né mne Alenu
já sem dítě chtěla
a ona už ho stebou měla

Autor: Nela Šotková
Poslední aktualizace: 03.02.2006

Nejčtenější básničky

[2236-2250/4164]   ^   << 1 ... 50 ... 100 ... 130 ... 140 ... 146 147 148 149 150 151 152 153 154 ... 160 ... 170 ... 200 ... 250 ... 278 >>

URL adresa stránky: http://basnik.alikuvkoutek.cz/?
Alíkův koutek | http://www.alikuvkoutek.cz | webmaster@alikuvkoutek.cz
Copyright (c) 1998 - 2013 Martin Cetkovský (webmaster@alikuvkoutek.cz)
Alíkův koutek | webmaster@alikuvkoutek.cz | Administrace
Copyright © 1998 - 2013 Martin Cetkovský | Portions of Design © 2005 Jan Klesnil
Veškeré pravopisné chyby jsou záměrné a mají Vás pouze pobavit (ale napište mi o nich :D).