Alíkův koutek - Básník

http://basnik.alikuvkoutek.cz/?


[ Přeskočit na obsah ]
Internetový koutek Martina Cetkovského | http://basnik.alikuvkoutek.cz/? | http://www.alikuvkoutek.cz/?

Alíkův koutek

Básník


[ Zpět na navigaci ][ Přeskočit na obsah ]

Vítejte ve světě básniček!

Nejčtenější básničky

[3736-3750/4164]   ^   << 1 ... 50 ... 100 ... 150 ... 200 ... 230 ... 240 ... 246 247 248 249 250 251 252 253 254 ... 260 ... 270 ... 278 >>

Nebesa placou

Nebesa placou,kdyz koukaji
do hlouby duse me
a vrby zalem ohybaji vetve k zemi,
citim se jako labut krouzici zmatene
jak osud sidlici nad hvezdami.

Nebesa placou s mym srdcem v naruci
a slzy kropi zalem bledou tvar,
jasminy kvetou pod sitkou pavouci,
bolest meni se v usedavy plac.

Nebesa placou spolu s lunou,
ja snazim se pred nimi ukryvat zrak,
kosili jimi z lasky upredenou
touzim si v zapomneni oblekat.

Nebesa placou pro srdce unavene
a v dlanich chteji zal muj nest,
bez zivota,zklamanim poranene
znovu me chteji opoustet.

Nebesa placou a dech se taji
nad touhou ukrytou pod vicky
i ruze vsak casem blednou
a mou tvar zdobi uz jen slzicky.

Autor: Ivetka (20)

Nechtěná

" Připoutal mě na oprátku,
řetěz sevřel kleštěma.
Byl to anděl nebo ďábel?
Letěl hřešit o dům dál,
odhodil mý prázdný tělo
a srdce si sebou vzal..."

Autor: Danny
Poslední aktualizace: 10.03.2006

Něco jako láska

Jednoho dne potkala jsem mladíka,
dnes, ale vím co je to za debílka.

Byl pro mě jak dělaný,
ale přitom byl zadaný.

Byla to jen hra,
nebo to byla jen náhoda?

Okouzlil svým pohledem mě,
ale já z toho nešťastná jsem.

Přemýšlím a ptám se na otázky,
ale on nikdy neodpoví zpátky.

Dnes si jistá jsem, že závazky
jsou předsudkem lásky.

Autor: Tereza
Poslední aktualizace: 29.11.2006

Něco málo k lásce

V lásce jsou doby zlé i dobré.To ví jistě všichni,alespoň ti, co už opravdově milovali.Vzpomeňte si na ty krásné chvíle,které jste spolu prožili.Byli plné smíchu, radosti, štěstí, nezpoutané lásky a žhavé vášně.
Říci někomu,že ho milujeme, mi přijde málo.Někdo by měl vymyslet jiná slova na tenhle nádherný cit, který představuje naši oddanost, obdiv a potřebu mít někoho, kdo nás miluje, u sebe každou minutku.
Miluji Tě, Miluji Tě, Miluji Tě...snad z tolika opakování zní tato dvě slova oslabeně,ale ne.Vždy když je vyslovujeme znova a znova, je to proto,protože naše láska roste každým okamžikem a snažíme se vyjádřit, jak moc toho druhého milujeme.¨
Miluji Tě- ta dvě slova, která vytvářejí na našich ústech ty nejkrásnější úsměvy, ta dvě světýlka v našich rozzářených očích...
,,Dvě slova, která se musí naplno cítit,ale nesmíme je nechat zamilovat."

Autor: Michaela Samková
Poslední aktualizace: 12.12.2005

Neco o ni

Kdo je vlastne Ona?
Ta co kazdy ma ji rad
A pritom pro jineho tato slova nema
Umi se smat,pro tebe i brat
Dava,bere jen tak podle sebe
Ty snad mas ji rad
Tolikrat uz slova vyrcena ji rikas
tak mnoho veci nevis,kdyz ji libas
Je tu ona,jsi tu ty,vic neznamena nic
Proc je to tak?Asi ma tak byt
Dva lidi k sobe patri,jen najit a spojit v jedno to
podminkou se jevi
Tak rozhledni se,otoc,zvedni hlavu,at ji uz co
nejdriv spatris
Pak kracet po jejim boku smis

Autor: Soda (20)

Neco za neco

Pro polibek jediny
prepsala bych dejiny.
Pro dotek, co zahriva,
byla by tma zariva.
Pro jeden pohled od tebe,
vydala bych se do nebe.
Za to co nemam dala bych
sul slz i zvonivy smich.
Pro neznost a lasku
dam svuj zivot v sazku.

Autor: tinule (16)

Neco za neco

PRO POLIBEK JEDINY SEPSALA
BYCH DEJINY
PRO DOTEK CO ZAHRIVA BYLA BY TMA ZARIVA
PRO JEDEN POHLED OD TEBE VYDALA BYCH SE DO NEBE
ZA TO CO NEMAM DALA BYCH SUL SLZ I ZVONIVY SMICH
PRO NEZNOST A LASKU DAM SVUJ ZIVOT V SAZKU

Autor: Tereza (14)

Neco? kdo?

Kazdy den vstavam s pocitem viny
udelal sem neco spatneho?
nejspis si zas nalhavam,
co bylo, co by bylo a bude.
Zacinam mit tuseni,
ze z toho nevyvaznu ziv,
je to jako kazdodenni muceni
a pak mi reknou: "Ty se div!"
"Delas si to sam!"
"Proc, jak to?", sam sebe se ptam.

Ja a divit? Cemu?
Dycky sem resil problemy
moje i cizi, ale tohle je neco jineho,
neco tezko popsatelneho.
Rikej mi pan Cerne svedomi,
me uz vadi tyhle mameni!
Abych vedel, kam jit,
potrebuju znameni.
Znameni krasne vily
a promluvit s ni treba jen na chvili.
Tazu se sam sebe: "S pravdou ven?"
Ne, nevim, nenachazim odpovedi.
A ostatni? Ti to take nevedi.

A nebo ze jo? Jak to?
Copak to naznacuju kazdy den?
O tom vim prece ja jen!
Asi si nedavam dost pozoru,
kdyz ji vidim prochazet.
Potom nadchazejici kapka hovoru
a ja zas v hlave peklo a strach.
Strach z pekla nebo peklo ze strachu?
Nevim, asi se jen obratim v prach.
Myslenky sou rychle jako das,
prosim pomoc, je tu zas.

Kdyz ke me prochazi,
moje oci okamzite rozzari.
Je to princezna mych snu.
Ja si pomyslim: "Rekni to, honem!"
Jak to? I prec, je to mozne.
A to porad resim veci kolem.
Jeji oci zari jak roztomilej andilek
a ja si pripadam jak z pohadky Kremilek.

Uz vubec se netesim, az pominou ty patky,
kdy zas budu doma zpatky.
Tam budu zpytovat sve svedomi
a to se nikdo, nikdo nedovi.
Patky, kdy sem ji vidaval,
patky, kdy sem k ni promlouval.
Tohle vsechno ted moje nocni mura je,
a ja porad, kam to vsechno speje.
A nakonec se jen dozvim:
"Je konec, padla, uz padla."

Podleham te bouri myslenek,
nakonec to vyleze az navenek.
navenek to, co k ni citim.
Ano, ano! Ted uz to vim.
Ale prece to slovo nevyslovim,
pritom snim a stale na ni myslim.
Bojim se ho vic nez sebe,
potrebuju oporu a to Tebe.

Je mi smutno, je mi zle,
Jsem sam a cely bez sebe.
Mam zly sny a spatnou naladu.
Porad se mi zda, aniz mi o tom vedet da.
Snad jsou naky figle, jak ji to rict,
Jen jediny den s ni prozit,
zapomenout na vsechno
a porad s ni byt.
To je to, to je to jedine,
Co si preju nejvice.
Ja to vim, ona ne.

Kazdy den pri rozhovoru, knedlik polykajice.
Ja chci vedet, jak to nazvat, prece.
Je to stres, je to prazdnota,
nebo jen bezvyznamna nicota?
Ale ne, jen takova prekazka,
jak na zlatem klasu vazka.
Chtel bych jeji nehu, jeji srdce,
dotykat se ji a drzet, za ruce.
Chtel bych, aby mi kousek sveho nebe dala
A svou ruku do dlane mi polozila.
Jak jsem jiz rekl, je tu prekazka,
Ale ted uz vim, neni to ta vazka.
.jsem to JA

Nedelni rano

Rad proste mam kdyz se oblekas
Divam se na tebe z tepla postele
Jak prehlidku v armade pro me ty delas
zvlast kdyz vim ze je nedele

ruce me nedockave zadrzi tu chvili
maji dost casu nikam nespecham
jen vnimam tvou hebkou krasu
a cely ten cas klidne plynout necham
nez obejmu te kolem tveho pasu
a polibeni ti nove dam

ram nedelni ram v den je obleceny
vita nas lasky prosty hodokvas
slova jsou na chvili usty umlceny
nez v tichu ozvou se z ramu zas

Autor: Petr Dejdos (100)

Něha

Co je to láska?Letmý cit či dlouhé pouto co umí zahubit?Jak těžké je bez ní žít....

Autor: Mirka
Poslední aktualizace: 18.10.2006

Nejde mi zapomenout

Tri dny,jsem nevidela Tebe...
To ze mi Te vyrazili,
me vazne jebe!
Ani nevis,jak po Tobe jsem touzila...
Stacilo jen videt Te,
a mysl se mi bourila!
Ted se mi po Tobe hrozne styska!
Dostal jses mi pod kuzi,jako triska!
Pamatuji si,Ten Tvuj pohled...
kdyz jsem Te videla naposled...
Tak strasne smutny oci mel jsi!
Co asi ted delas?
Lukasi kde jsi?
Snad uplne vse...mi Te pripomina!
.Ale kdo me vlastne tedko vnima?
Truchlim si tady sama,
a neni to zadna slava.
Kdyz jsi tu byl,
byla jsem stastna jak dite z micku.
Pak vsak prisel ten den...
.cert ho vem..
a sfoukl tu svicku.
Plamen te svicky,byl mi nadeji,
ze brzy..nez se nadeji,
my dva budeme spolu.
Ale buh vi,kdy Te zase uvidim,
a jestli vubec..
Asi jsem se uz vazne zblaznila!
Vsem pripada to jako kravina.
Jak muze mi chybet Ten..
.koho ani neznam?!

Nejlepsi pritel

Kniha je pohlazeni mamy,
ktera zapomnela milovat.
Kniha je rozum, ktery muzes darovat.
Kniha je prazdna skrin,
vecer vis vic, rano zas min.
Kniha je vzpominka na letni vecery,
to vsechno umi kniha schovana,
pod polstarem v posteli.

Autor: Denisa (13)

Nekdy je vsechno jinak.

Myslela jsem, ze budu navzdy s Tebou, ted uz me i vzpominky na
tebe zebou.
Prala jsem si jednou poznat lasku, ale ty sis vyhlidl jinou krasku.
Verila jsem v nas dva moc, proto placu kazdou noc.
Verila jsem, ze budu jenom Tvoje a Ty zas muj, proc me nikdo nevaroval,
proc nepovedel stuj!
Ani kamaradka nepovedela mi nic a ja ted nechci lasku vic!
Milovala jsem, miluji a milovat budu stale jen jeho.
Proc to nikdo nechape?
Znamena pro me vic nez rici smim, ale o jeho lasce jenom snim.
On si vybral ji a ne me, tak proc to ve mne tolik vre.
Do sveta bych kricet chtela,
jak strasne mi chybi, jemu se vsak jina libi.
On uz asi nepochopi, co k nemu citim ja,
on ma svoji lasku, o ktere se mu zda.
On ji ma rad . MA JI RAD .

nemocná láska

Steskem se soužím po lásce toužím srdíčko moje pláče,slzičky hořké tekou já chci být miláčku já chci být s tebou kdo pak mě vyslyší mé slzy osuší,po tváři pohladí hvězdičky v očích mých rozzáří vyslyš mě lásko již dřív než postaví k mé hlavě kamenný kříž ,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,, na očích těžký víčka mí ti,světýlko hvězdný přestane svítit na hrudi mi těžký kámen ležet bude žulový do ouška už mi nikdo nic nepoví cítím jak mé ruce chladnou , v srdci lásku nemám žádnou doufám ,že je to pouhý sen na mého miláčka budu myslet jen ,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,, ten navždy v mém srdci bude místo mí ti dokud sluníčko bude na mou hlavu svítit až na tu cestu poslední budu muset jí ti natrhej mi můj miláčku a na rakev polož luční kvítí tvými ručkami trhanou a slzami skrápěnou ,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,, miláčku příď mi mou písničku naposledy zazpívat a zahrát mou dušičku potěšit a srdíčko zahřát já potom na cestu poslední se budu muset dát potom už bude úplný konec na věži kostela zazní mosazný zvonec bude to poslední zvonění a pro mě znamení že na cestu se budu muset dát a všem co miluji sbohem dát i tobě miláčku sbohem lásko má jsem láskou raněná. ,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,, tahle básnička je jen a jen pro oči mého miláčka on ví jak jeho jméno zní

Autor: Dáda Najmanová
Poslední aktualizace: 25.11.2005

nemocnice pro andělé,,,,,,,

Kde je pro anděly nemocnice?
Já znát chci ještě mnohem více.
Chci znát její přesnou adresu,
anděla svého já tam zanesu.

Zranila se, když mě ochraňovala,
místo aby se někde v nebi schovala.
Za můj život, dala by klidně svůj,
pomoct jí musím, stůj co stůj!

Však jak pomáhá se andělům,
jaké jí jídlo, kde mají dům?
Mohu já spasit svého anděla,
i když by třeba vůbec nechtěla?

Tak Bože prosím uzdrav dítě své,
není to správné, že je nemocné
a dej aby všichni viděli,
jak se jí daří mezi anděly.

Autor: Dáda Najmanová
Poslední aktualizace: 25.11.2005

Nejčtenější básničky

[3736-3750/4164]   ^   << 1 ... 50 ... 100 ... 150 ... 200 ... 230 ... 240 ... 246 247 248 249 250 251 252 253 254 ... 260 ... 270 ... 278 >>

URL adresa stránky: http://basnik.alikuvkoutek.cz/?
Alíkův koutek | http://www.alikuvkoutek.cz | webmaster@alikuvkoutek.cz
Copyright (c) 1998 - 2013 Martin Cetkovský (webmaster@alikuvkoutek.cz)
Alíkův koutek | webmaster@alikuvkoutek.cz | Administrace
Copyright © 1998 - 2013 Martin Cetkovský | Portions of Design © 2005 Jan Klesnil
Veškeré pravopisné chyby jsou záměrné a mají Vás pouze pobavit (ale napište mi o nich :D).